Zejména díky nelegálnímu dovozu těchto želv z letní dovolené v 80. a 90. letech, ale v poslední době také díky častým odchovům je to druhá nejběžněji chovaná želva u nás.

- rozdělený nadocasní štítek (není platné vždy)

- rohovitý trn na konci ocasu

- absence ostrého šupinatého výrůstku na stehnech zadních končetin
- kvantitativní znaky: odlišné nasedání plastrálních a marginálních štítků, délka plastrálních štítků podél středního švu, rozdílné zbarvení plastronu atd.

 

Barva krunýře je značně proměnlivá. Jsou známi tmavě zbarvené jedinci s převládající černou barvou, ale i světlí jedinci, na nichž převládá barva žlutozelená. Mezi populacemi existuje značná variabilita jak ve velikosti, tak ve zbarvení. V přímořských oblastech a směrem na západ se setkáváme s jedinci malými, kteří zřídka překračují velikost 16-20 cm a hmotnosti 1 kg, zatímco ve vnitrozemí a na východě Evropy dorůstají tyto želvy až 30 cm a hmotnosti 3 kg. 

 

Mladý samec Testudo hermanni boetgeri 

 

Rozeznáváme dva až čtyři poddruhy, z nichž pravá želva zelenavá (Testudo hermanni hermanni), charakteristická tmavým zbarvením krunýře a malým vzdrůstem se vyskytuje v západní Evropě (Španělsko, Francie, Itálie), zatímco poddruh Testudo hermanni boetgeri žije v Bulharsku, Rumunsku, Makedonii, Chorvatsku, Albánii, Turecku a Řecku. Žije obvykle při pobřeží, ale vyskytuje se i v teplých nížinách vnitrozemské Evropy do nadmořských výšek cca 500 m .

 

Rozšíření želvy zelenavé (včetně všech jejích poddruhů)

  

 

Chov v našich podmínkách není náročný a vyžaduje možná o něco méně prostoru než chov ostatních evropských druhů (zvláště pokud chováte menší formy tohoto druhu). I tento druh se má snahu za nepříznivých podmínek zahrabávat, proto dbáme při stavbě venkovního výběhu také na kvalitu základů ohrazení.
 

Páření probíhá krátce po probuzení ze zimního spánku nebo na podzim. Samec pronásleduje samici, kouše ji do zadní nohy, občas ji oběhne a kouše samici i do předních nohou a hlavy – snaží se ji zastavit. Pak vyleze na zadní část jejího krunýře a mohutným ocasem zakončeným rohovitým hrotem se ji snaží nadzvednout. Samice asi měsíc po probuzení snáší několik vajec - dospělé samice malého vzrůstu obvykle 2-3(5), velké samice 4-6 (8). Snůška se pak za měsíc opakuje. Dobře živené a zimované samice snáší až třikrát za sezónu, přičemž druhá snůška bývá obvykle největší.

 
Za dobrých podmínek se dožívají obvykle nejméně 50, ale výjimečně i 80-100 let.

Problematiku zimování naleznete zde.