Informace

Výrazným znakem želvy kloubnaté je v zadní třetině krunýře mírně pohyblivý šev, který umožňuje sklopit zadní část carapaxu a ochránit tak zadní končetiny a ocas.
 
Rozšíření:
Kinixys belliana je nejrozšířenější druh rodu Kinixys. Vyskytuje se v Etiopii, na Somálském poloostrově (kromě nejvýchodnější špičky), dále podél pobřeží až do Zimbabwe. Ve vnitrozemí se vyskytuje v Tanzanii, Zambii, Demokratické republice Kongo a Botswaně, na západním pobřeží v Angole. V severozápadní Africe její výskyt ohraničují Nigérie, Burkina Faso a dosahuje až na jih Mauretánie.
Zavlečena byla i na Madagaskar, kde obývá malou oblast v severozápadním cípu ostrova.

Popis:
Tvar jejího krunýře je podlouhlý, oválný s poměrně velkými marginálními štíty. Barva může být značně variabilní, od světle béžové až po tmavší hnědou s různě výraznou tmavou kresbou. Švy mezi jednotlivými štíty jsou světlé, žluté až téměř bílé. Nuchální štít je protáhlý.
Carapax je mezi třetím a čtvrtým vertebrálním štítem výrazně vyvýšený a čtvrtý štít se pak ohýbá směrem dozadu a dolů.
Plastron je nejčastěji jednotně krémově zbarvený, vzácněji s tmavými skvrnami.
Výrazným znakem je v zadní třetině krunýře mírně pohyblivý šev, který umožňuje sklopit zadní část carapaxu a ochránit tak zadní končetiny a ocas.
Hlava je béžová nebo šedá, nohy jsou tmavé se světlými šupinami.
Maximální délka dosahuje 22 cm.

Poddruhy:
V současné době se rozlišují tři poddruhy (některé zdroje uvádějí až 5).
Kinixys belliana belliana: severovýchod Afriky (Keňa, Tanzanie, Uganda, Demokratická republika Kongo).
Kinixys belliana zombensis: jihovýchod oblasti rozšíření, Mosambik, Swazilsko, východní Zimbabwe, Madagaskar.
Kinixys belliana nogueyi: severozápad oblasti rozšíření, Nigérie, Burkina Faso, Ghana až k jihu Mauretánie.
 
Způsob života:
Kinixys belliana obývá velmi rozsáhlou oblast s poměrně variabilním životním prostředím. Na západě osídluje vlhčí prostředí, naopak na východě se přizpůsobila značnému suchu a vysokým teplotám. Na severozápadě Madagaskaru je v době od května do září velmi deštivo. Stejně tak je velmi dobře přizpůsobivá v zajetí. Aktivní je převážně večer, někdy dokonce v noci.
Živí se rostlinnou stravou, travinami, různými druhy dostupných bylin. V chovu jí můžeme občas dokrmovat zeleninou (okurky cuketa..), nebo vzácněji ovocem.
V přírodě ráda žere skolopendry (jedovatý druh stonožky), houbami, šneky a trusem savců. I v chovu je důležité dodávat živočišné bílkoviny v podobě hmyzu (kobylky, červi), ne např. mleté maso nebo psí žrádlo.
V době páření dochází mezi samci k četným potyčkám. Ti se pokoušejí jeden druhého obrátit na záda s pomocí vyvinutého gulárního štítu. Poražený samec se dokáže poměrně snadno přetočit zpátky díky značné pohyblivosti končetin. Během kopulace mohou být samci dost hlasití. Samice hrabou jámy hruškovitého tvaru 10 až 15cm hluboké. Snůška obsahuje 2 až 6 vajec zhruba 36 x 28 mm velkých. Doba inkubace se při teplotě 30 až 31°C a vlhkosti 70 až 80% pohybuje okolo 120 dní, v případě nepříznivých podmínek může být delší. Mláďata váží okolo 20g. K. belliana dosahuje pohlavní dospělosti okolo 5 let věku.

Ohrožení:
Želvy byly v minulosti ve značném množství pojídány. V 80. letech pak bylo velké množství zvířat exportováno do Evropy pro komerční účely. V současné době není ohrožena hromadným vývozem, v některých národních parcích je chráněna.
Je uvedena v příloze CITES II, EU: B
 
Jana Skřivánková, DiS.