Informace


Tyto želvy jsou velmi plaché a ohrožené, protože je ničeno jejich životní prostředí. Jsou tak vzácné, že se v soukromých chovech prakticky nevyskytují.

 

Rozšíření:
Gopherus agassizii se vyskytuje v následujících částech USA a Mexika: jihovýchodní Kalifornie, jižní Nevada, jihozápadní Utah, jižní Arizona, Sonora až Sinaloa. U této želvy se rozlišují 3 poddruhy, nebo spíše jen formy:

Mojane-Form, která se vyskytuje nejseverněji(jihozápad USA)
Sonora-Form- vyskytuje na severu Mexika na Sonorské poušti u Californského zálivu a zasahuje až do jihu USA
Sinaloa-Form- vyskytuje se jen v Mexiku na jižním pobřeží Californského zálivu

 

Popis:
Jedná se o středně velikou želvu, kdy průměrně měří karapax 30-38 cm, kdy samice jsou většinou menší než samci. Největší dosud nalezený exemplář měřil 49 cm. Karapax je většinou tmavohnědý, středy jednotlivých hřbetních a bočních štítků jsou často žluté. Zadní okrajové štítky jsou více či méně silně ozubené. Štítky plastronu mají podobné tmavé zbarvení jako karapax a mají světlý střed. Samcům silně vyčnívají párové, rozvětvené a nahoru zahnuté krční štítky. Samice je nemají tak výrazné. Samci mají konkávní plastron, delší a silnější ocas, lépe vyvinuté žlázy na bradě a silnější drápy. Tyto pohlavní rozdíly se projevují až při délce krunýře 12-14 cm. Krk je žlutý, hlava tmavě hnědá někdy až červenohnědá, končetiny jsou hnědé a konce žluté. Dospívá v 8-10 letech.

 

Způsob života:
Tento druh obývá nejrůznější habitaty jako vyschlá říční koryta, pouštní oázy, dna kaňónů a skalnatá úbočí. Vyskytuje se až do 700 m n.m. Žije na většinou chudých písčito-štěrkovitých půdách, kde rostou kaktusy, trnité křoviny, tráva a další extrémně suchému prostředí přizpůsobené rostliny. V přírodě si vyhrabávají hluboké nory, které bývají dlouhé 3-6 m dlouhé a míří mírně šikmě dolů. Na konci chodby se většinou nachází prostorná obytná komora. Tyto nory vyhrabávají pomocí zploštělých předních nohou na kterých mají silně rozšířené drápy. Pro aktivitu je rozhodující okolní teplota. Po krátkém aktivním období v časných ranních hodinách se želvy stahují zpět do nor, kde přečkávají vysoké teploty a znovu se objevují až za soumraku. V přirozeném prostředí se živí hlavně travinami, kaktusy a květy pouštních složnokvětých rostlin. Příležitostně žere také hmyz. Ozubené čelisti usnadňují rozmělnění tuhých rostlin. V teráriu žerou jakoukoliv rostlinou potravu, někdy žerou i živočišnou potravu, ale vždy dávají přednost rostlinné. Tyto želvy nesmí být vystaveny vlhkému a chladnému počasí.

Období páření začíná v květnu a trvá až do září. Snůšky jsou vykladeny hlavně v červnu a červenci. Mimo obytnou noru samice vyhrabe 15-20 cm hluboké hnízdo, do kterého naklade 2-14 vajec (většinou 5-6). V roce má samice 2-3 snůšky. Vejce mají oválný až kulatý tvar. Po 90-120 dnech se začnou líhnout mláďata, v přírodě se líhnou hlavně v září a říjnu.

 

Ohrožení:
Tyto želvy jsou velmi plaché a ohrožené, protože je ničeno jejich životní prostředí. Jsou tak vzácné, že se v soukromých chovech prakticky nevyskytují. Přirození nepřátelé jsou draví ptáci, kojoti, lišky – živí se hlavně mláďaty želv. Dále je ohrožují požáry, vandalismus a neustále se rozrůstající populace lidí, kteří jejich prostředí přeměňují a v neposlední řadě, je ohrožují zavlečené rostliny, které vytlačují ty původní. 
V červené knize je jako zranitelná a CITES je II.

Pavel Čermák