Obsáhlý článek o celém rodu - Indotestudo elongata, Indotestudo fortenii, Indotestudo travancorica. Včetně 40 fotografií.

     
Rozšíření:
Vlivem úbytku lesního porostu je oblast jejího výskytu spíše ostrůvkovitá. Oblast jejího výskytu protíná státy v jižním Nepálu, Indii, jižní Malajsii, Laosu, Číně, Bangladéši, Thajsku a Vietnamu. 
 

Petr Hainz
Jana Skřivánková

Rod  INDOTESTUDO – Marek Harvan
e-mail: indotestudo (zavináč) atlas.cz


Rod Indotestudo zahrnuje tři  samostatné nominální druhy tropických lesních želv žijící v jihovýchodní Asii.
Jsou to:
Indotestudo elongata  (Blyth 1853)
Indotestudo fortenii    (Schlegel a Miller 1844)
Indotestudo travancorica  (Boulenger 1907)

Ani jeden z těchto tří druhů želv nemá žádný poddruh. Zde je přehled názvů tzv. synonyma k jednotlivým druhům želv rodu Indotestudo.
Testudo elongata - BLYTH 1854
Testudo elongata - GRAY 1857
Testudo parallelus – ANNANDALE 1913
Geochelone elongata – PRITCHARD 1997
Indotestudo elongata – BOUR 1980
Indotestudo elongata – OBST 1985
Geochelone (Indotestudo) elongata – ALDERTON 1988
Indotestudo elongata – MANTHEY a  GROSSMANN 1997
Indotestudo elongata – COX 1998
Indotestudo elongata – ZIEGLER 2002

Testudo forstenii – SCHLEGER a Miller 1844
Geochelone forsteni – PRITCHARD 1967
Indotestudo elongata forsteni – OBSTB 1985
Indotestudo forstenii – BOUR 1980
Indotestudo forstenii – DAS 1996
Indotestudo forstenii – MCCORD a JOSEPH-OUNI 2004

Geochelone travancorica – BOULENGER 1907 (HOOGMOED a  CRUMLY 1984)
Geochelone travancorica – PRITCHARD 1967
Testudo travacorica – WERMUNT a  MERTENS 1961
Indotestudo elongata travancorica – OBST 1985
Geochelone (Indotestudo)  travancorica – ALDERTON 1988
Indotestudo travancorica – IVERSON 2001

Nejnovější genetický výzkum mezi jednotlivými druhy asijských želv rodu Indotestudo (Iverson, Spinks, Bradley, Schaffer, McCord a Das 2001) vyvrátil pochybnosti, že pod druh Indotestudo forstenii také patří Indotestudo travancorica.
Indotestudo travancorica je mnohem geneticky podobná k Indotestudo elongata (3,7 % rozdílnosti), a silnější rozdíl byl zaznamenán od Indotestudo forstenii (5,5% až 5,9%). U druhu Indotestudo forstenii  s nuchálním štítkem nebo bez něj byl genetický rozdíl pod 0,7%. Tato analýza potvrdila, že hypotetické úvahy o příbuznosti indonéské populace Indotestudo forstenii s Indotestudo travancorica z Indie nijak spolu nesouvisí, jak bylo dříve mylně uváděno. Z tohoto výzkumu tedy vyplývá, že s konečnou platností rod Indotestudo má samostatné tři druhy (I.elongata, I.forstenii a I.travancorica).


Mapa výskytu rodu Indotestudo.

Klíč k určení druhů Indotestudo
Všechny tři druhy želv rodu Indotestudo jsou si velice podobné jak stavbou celého skeletu – krunýře, tak kožovitými částmi těla ale i způsobem života, rozmnožováním a v neposlední řadě také typickou chůzí na vysoko vztyčených nohou (tato chůze je typická pro většinu tropických lesních želv).

Indotestudo elongata:
Nuchální štítek je dlouhý a většinou úzký, jak uvádí literatura pojednávající o Indotestudo elongata. Dle mého pozorování Indotestudo elongata může i nemusí mít „nuchal“ štítek.


Indotestudo elongata bez nuchálního štítku.

Zvířata bez nuchálního štítku jsou spíše raritou než pravidlem.
Centrální šev humorálních štítků je kratší (někdy hodně krátký) než centrální interpectorální šev. Poměr velikosti švu u dospělých zvířat je v rozmezí 0,59 – 1,0. Zbarvení karapaxu je velice variabilní od světlejších jedinců (skoro bez kresby) až po tmavě hnědé celistvé zabarvení. Tmavá kresba na jednotlivých štítcích karapaxu není nikdy ostře ohraničena a nebývá u některých jedinců celistvá. Tak že kresba vypadá jako rozptýlené "cákance". Temeno hlavy je bez kresby v krémovém zabarvení až po odstín světle žluté. Supracaudální štítek může být dělený.

Indotestudo forstenii:
Nuchální štítek chybí, nebo jestliže je přítomen, je relativně krátký a obvykle má klínovitý tvar dozadu rozšířený.
Indotestudo forstenii v současné době se dělí na dvě subspécie a to na zvířata s nuchálním štítkem, a na zvířata bez něj  (Ian Ives 2005). Indotestudo forstenii s nuchálním štítkem obývají centrální oblast ostrova Sulawesi a jsou o něco většího vzrůstu. Indotestudo forstenii bez nuchálního štítku obývají okrajové části ostrova Sulawesi.


Dospělá Indotestudo forstenii bez nuchálního štítku.



Mládě Indotestudo forstenii bez nuchálního štítku.



Indotestudo forstenii s nuchálním štítkem.

Interhumerální šev je dlouhý a 1,63 – 2,73 krát delší než interpektorální šev. Barva karapaxu je světle krémová až bledě žlutá s nádechem do zelena. Tmavá kresba na karapaxu – na každém štítku je ostře ohraničena  (celistvé tmavé výrazné velké skvrny). Skvrny jsou obvykle velké a rozsáhlé po celém karapaxu a na pektorálních a abdominálních štítcích plastronu. Malé tmavé skvrny a proužky jsou prezentovány na temeni hlavy. Supracaudální štítek může být dělený.

Indotestudo travancorica:
Nuchální štítek vždy chybí! Interhumerální šev je obvykle 1,0 – 1,4 krát delší než pektorální šev. Barva karapaxu a plastronu je středně hnědá, tmavá kresba není čistě ohraničena , nemá intenzivní černou barvu a není konstantní. Temeno hlavy je špinavě bílé až šedo-růžové, bez tmavých skvrn.

Na kresbě karapaxů  a plastronů všech tří druhů jsou patrné rozdíly ve stavbě a uspořádání jednotlivých štítků.


Perokresba plastronů.

Indotestudo elongata - Želva podlouhlá

Rozšíření:
Území, na kterém se vyskytují „elongaty“, je od Nepálu přes Bangladéš a severovýchodní Indii (Jalpaiguri, východní Bengálsko a Singhbhum v Biháru), skrz Myanmar(dříve Barma), Laos, Thajsko, Kambodžu a Guangxi, Čínu do Penangu a Malajsie.
Indotestudo elongata obývají rozmanitý druh listnatých, zelených a stálezelených lesů, kde se střídají období sucha a období monzunových dešťů, až do nadmořské výšky 1000 m n.m. Indotestudo elongata nepoužívají v plném rozsahu stálezelený les, ale byly i nalezeny v relativně  suché a horké krajině, tzv. savanovém lese (Thirakhupt a P.Van Dijk 1995).


Lesní lokality.

Popis:
Indotestudo elongata je ze všech tří druhů želv rodu Indotestudo největší. Samci bývají z pravidla větší než samice a mohou dosahovat velikosti karapaxu až 33 cm. Samice jsou o něco menší a dosahují velikosti karapaxu až 29 cm. Největší Indotestudo elongata byla ale zaznamenána samice ve velikosti 36 cm (karapax) (P.Van Dijk). Celková stavba karapaxu je  protáhlejší a u starších jedinců je „hřbet“ karapaxu plochý. Samice jsou o něco rozložitější. Rozdíl v pohlaví je patrný na plastronu, kde jsou dospělí samci značně konkávní a mají delší a u kořene silnější ocas než samice, které mají  ocas výrazně kratší.


Plastron Indotestudo elongata.

Ocas u Indotestud je zakončen krátkým trnem v barvě kůže ocasu. Poloha análních štítků (podle které se mohou určit pohlaví jiných druhů želv) není 100% určující. Jak samci tak samice mohou mít velice podobné vykrojení análních štítků jak ve tvaru písmene U tak ve tvaru písmene V. Samci by měli mít uspořádání análních štítků většinou ve tvaru písmene U a samice ve tvaru písmene V. 


Indotestudo elongata - samec a samice.

Indotestudo elongata v lidské péči:

První „Elongaty „ se k nám dostali  v menší míře už v roce 1980. Většinou tato zvířata byla dovezena z Vietnamu kam Českoslovenští občané mohli cestovat. Později  byl zaznamenán ještě větší „dovoz“ rovněž z Vietnamu kolem roku 1992, který byl uskutečněn samotnými Vietnamci, kteří přivezli zvířata v „pytlích“ v zuboženém stavu v dorosteneckém věku. Později pak bylo možné zakoupit „elongáty“ také u různých obchodníků, kteří se přímo zabývali dovozem a obchodem s plazy. Tato zvířata byla většinou dovezena z Čínských trhů.

Takže původ „elongát“ v českých domácích chovech není jednoznačně doložen přesným původem, tzn. že zvířata mohou pocházet z různých lokalit. Poslední zaznamenaný legalní dovoz „elongát“ do ČR z Malajsie se datuje k roku 2005.

Tyto  středně velké tropické suchozemské želvy  by měli být chovány ve velkých nádržích adekvátní velikosti a počtu chovaných jedinců. Ideální je chov  v „teplých sklenících“ po celý rok, kde je možné dosáhnout při určitých opatřeních téměř ideálních podmínek. Vhodný je chov i kombinovaný, kdy jsou želvy umístěny na 6 měsíců (duben – září) do venkovního zařízení (skleníku s venkovním výběhem)  a na druhých 6 měsíců (říjen – březen) do vnitřního vhodného zařízení (zimoviště), tj. dostatečně velké, prosvětlené a vyhřívané nádrže.


Společný výběh ve skleníku.

Zimoviště.



Zimoviště.



Mladí jedinci Indotestudo elongata v zimovišti.

Vnitřní ubikace by měla být dostatečně prosvětlena denním světlem a doplněna nezbytným osvětlením ve formě zářivek, které produkují 5% UV-B záření. K zajištění tepelného režimu mohou posloužit buď výhřevné žárovky, k tomuto účelu zkonstruované, a nebo různá topná tělesa ve formě topných kabelů a topných desek. Nejlepší je kombinace obou těchto systémů za použití termostatu. Želvy musí mít možnost si najít v nádrži odpovídající místa s různou teplotou, tj. tam, kde se mohou dostatečně nahřát,  a místa kde bude teplota nižší. Jako substrát je vhodný dostatečně navlhčený lignocel (drcené kokosové vlákno) smíchaný s menším množstvím hliněného písku a kůry v několika cm vrstvě. V každé nádrži by rovněž mělo být místo na kladení vajec („kladiště“), kde musí mít substrát odpovídající vrstvu (20 – 30 cm) dle velikosti chovaných zvířat. Důležitá je dostatečně velká vodní nádrž – miska s vodou, do které rády “elongaty“ zalézají. Celá chovná nádrž musí být jednou za čas také dostatečně rosena, a je nutné udržovat rozdílný tepelný režim pro den a noc.

Stejné podmínky by měli být dodrženy i při venkovním chovu. Jako substrát ve skleníku i výběhu je nejlepší tráva s místy, kde místo porostu trávy bude hlína – zem s kůrou (drží vlhkost). Jako úkryty a místa k odpočinku použijeme velké kusy kůry a vysadíme keře menšího vzrůstu  Abychom nemuseli v chladných dnech vytápět celý skleník je vhodné zvířatům postavit odizolovaný „domek“, který bude vyhříván topným kabelem ovládaným termostatem,  kam si „elongaty“ zalezou. „Domek“ mohou použít i při nadměrném slunečním svitu a horku. Při chovu venku musíme dát pozor na přehřátí skleníku a částečné stínění. Skleník se dá také vhodně jak mechanicky tak automaticky rosit – zavlažovat pomocí zavlažovacího a rosícího systému pro rostliny.

Teploty , vlhkost a světlo pro Indotestudo elongata
Důležitými faktory pro správný chov je dodržování předepsaného teplotního režimu při správné vlhkosti.

Teploty v domovině Indotestudo elongata se pohybují v rozmezí 18 – 30⁰C. Denní teploty jsou v rozmezí 26 – 30⁰C. V noci teploty klesají k 19⁰C. V zimních měsících obvykle denní teploty nepřesáhnou 24⁰C a noční teploty mohou klesnout až k 15⁰C, ojediněle až k 10⁰C. Teploty se samozřejmě liší dle daných lokalit. Teplota a vlhkost jsou rozdílné také dle nadmořské výšky. Jsou lokality, kde se v horkých měsících může teploměr vyšplhat až k číslici 40⁰C. Naopak během studených měsíců nemusí denní teplota přesáhnout 20⁰C a v noci může být i pouhých 9⁰C. Přesné teploty můžeme zjistit pouze „terénním“ měřením v daných místech, a to měřením přímo na povrchu substrátu, kde se želvy pohybují. (Teplota, která bývá uváděna v různých publikacích, je většinou měřena klasickým meteorologickým způsobem a to 1 m nad zemí). Z toho vyplívá, že uváděné teploty se mohou nepatrně lišit (dokonce i o 2⁰C).

Vlhkost v některých oblastech rovněž může být rozdílná a také závisí na nadmořské výšce. Vlhkost také může ovlivnit ranní a večerní rosa případně mlha. V kopcích je klima vlhčí než v nížinách.  Množství srážek je také rozdílné (v průměru 1000 mm). Ve stálezeleném lese v kopcích se většinou nestává, aby substrát úplně vyschnul ani při období sucha, kdy nejsou žádné srážky, ale mohou být mlhy a rosy, které udrží po celou dobu období sucha i  povrch substrátu v lese stále vlhký. Ve vysychání substrátu brání také spadaná vrstva listí, která pokrývá zem v lese. Naopak v zeleném opadajícím sušším lese vlhkost při zemi bude nižší a povrchový substrát může být suchý. Z toho je zřejmé, že Indotestuda  obývají jak „suší“ tak „vlhčí“ oblasti dle lokality výskytu.

Intenzita světla je rovněž rozdílná. Zase záleží na dané oblasti a to buď v stálezeleném hustém lese, tak v opadajícím zeleném lese. Většinou doba světla se pohybuje od  11 do 13 hodin. V hustém deštném lese je při zemi intenzita světla podstatně nižší (je zde šero a sluneční paprsky se mnohdy ani nedotknou povrchu země) než ve „volnější“  krajině, kde je světlo ostřejší a sluneční paprsky mohou dopadnout na zem. Žádné „lesní“ želvy nemají rády ostré přímé sluneční záření. Elongaty většinu času tráví spíše v úkrytu a vylézají až za soumraku, kdy se vydávají za potravou. Toto chování můžeme pozorovat v letních měsících ve venkovním výběhu – skleníku.

Potrava Indotestudo elongata
Potravní spektrum želv rodu Indotestudo je velice podobné. Tyto želvy jsou z velké části býložravci. Zelená rostlinná potrava tvoří z převážné části jídelníček doplněný o živočišnou potravu v podobě mršin a slimáků, žížal a jiných živočichů žijících v půdě. Za hlavní zdroj potravy slouží také různé druhy hub a měkké plody – ovoce, které spadnou na zem.

V zajetí by měla být potrava co nejpestřejší, tvořená z velké části rostlinou potravou doplněnou o „kalcium“, zvláště u mláďat a kladoucích samic. Je třeba se vyvarovat častého podávání bílkovin v jakékoliv podobě. Želvy sice velice rychle rostou, ale deformují se jim krunýře (příp. rachitida) a mají narušen celkový přirozený metabolismus. Pokud to klimatické podmínky dovolí, je dobré Indotestuda krmit z převážné části „trávou“, pampeliškové listy a květy, jetel a jiné druhy trav + jedlé houby. Stravu doplníme občas ovocem a zeleninou a bílkovinou v podobě jater, ryb, vajec atd. Bílkoviny podáváme pouze 1 – 2 do měsíce v malé míře. Želvám v zimních měsících předkládáme zeleninovou směsku tvořenou z převážné části čínským zelím, kapustou, čekankou, jablky, rajčaty, okurkou, mrkví někdy doplněnou o měkké ovoce. Do krmné směsky  nasekáme seno. Jako doplněk stravy je možné občas podávat vařenou rýži. Nezapomínejte i na houby, které velice rády přijímají. Zdravé Indotestuda  bývají vždy při chuti. Takže pozor na překrmování. Dospělá zvířata krmíme 3 – 4x týdně. Mláďata do 1 roku krmíme každý den a subadultní jedince 4 -5x týdně. Jako krmivo nejsou vhodné jakékoliv kočičí a psí konzervy a granule. Pouze jako doplněk potravy v menší dávce je možné podat kočičí masité konzervy (nejlépe pro koťata – obsahují více vápníku a jiných stopových prvků a mají méně tuku.) Tuto masitou potravu bohatou na bílkoviny by jsme měli podávat pouze několikrát do roka nebo vůbec ne!

Páření a odchov Indotestudo elongata

Období páření ve volné přírodě bývá většinou v období dešťů a nebo po něm a také když je  delší den. V této době jsou želvy více aktivní (obzvlášť samci).

Zvířatům se do světle růžova zabarví čenich (okolí nozder) a okolí očí.

To je známka, že nadešel čas páření. Samci vyhledávají samice (stopují čichem) i zrakem. Samec přiběhne k samici a snaží na sebe upoutat  pozornost. Začne dělat výpady na samici v podobě bušení do jejího krunýře (jako většina suchozemských želv). Samci Indotestud většinou samice nekoušou, není to ale 100%. Pak samici obíhá a snaží se na ní vylézt  a svůj ocas zasouvá pod ní. Pokud je samice svolná, tak se zadní částí těla lehce nadzvedne a uvolní kloaku a tím umožní samci se spářit. Samec vydává otevřenou tlamou chraplavé hvízdání a přidržuje se samice předními končetinami za povrch krunýře. 
Pokud samec narazí na dalšího samce, vidí v něm svého soka a snaží se ho zahnat.  Rozeběhne se proti svému protivníkovi a snaží se ho převrátit, někdy se ho snaží i kousnout. 

V zajetí probíhá páření  podobně. Pokud chováte více  samců pohromadě, může se stát, že bude jeden dominantní samec, který může napadat (a tím i stresovat) ostatní samce a nepustí je k samicím. Nemusí to však být pravidlem. Také se může stát, že samec neustále obtěžuje samici a ta může být stresována. Proto je důležité aby v domácím chovu měla zvířata dostatek prostoru a i místo, kam se mohou ukrýt před dorážejícím sokem. Pokud je některé zvíře trvale agresivní nebo stresováno, musí se oddělit od ostatních želv. 

Páření Indotestudo elongata.

V době kladení některé samice podnikají delší procházky (P.P.van Dijk) a hledají vhodné místo pro vyhloubení jamky a nakladení vajec. V této době samice zpravidla nepřijímají potravu a jsou trochu nervózní.  Snůška čítá zpravidla 1 – 5 kusů vajec. Snůšek bývá více (i tři do roka).

Kladení Indotestudo elongata.

A. C. Highfield uvádí 5 – 9 ks vajec v jedné snůšce.
Z mého pozorování jsem zjistil, že snůšky někdy bývají dvě do roka a v jedné snůšce je 1 – 4 ks vajec. Když samice najde vhodné místo ke kladení, vyhloubí zadníma nohama důlek (jamku), do které postupně klade vejce. Pak zadníma nohama snůšku zahrabe a udusá a vzdálí se. Kladení většinou bývá v pozdních odpoledních hodinách anebo navečer. Samotné kladení se může protáhnout až do pozdních nočních hodin, kdy je tma (a svítí pouze měsíc). Rovněž může dojít k tomu, že samice stále „nemůže“ najít vhodné místo ke kladení a nemůže se vyklást. Toto je velké nebezpečí, kdy hrozí zadržení vajec. Ve vejcovodech se tvoří další vejce, které tlačí na ty původní která ještě nebyla vykladena a může se stát, že se vejce zablokuje v pánevní oblasti a vzniknou závažné komplikace, které vedou až k uhynutí zvířete, pokud se zavčas zablokované vejce neuvolní.


Rentgenový snímek - vejce napříč pánví u Indotestudo elongata.

Vejce jsou u všech tří druhů Indotestud tvořena pevnou bílou skořápkou a mají někdy kulovitý tvar, spíše jsou trochu šišatá. Rozměry vajec jsou 38 - 59 x 32- 40 mm. Síla skořápky je od 0,35 do 0,50 mm. Vejce ze 2/3 zahrabeme do navlhčeného vermikulitu a zakryjeme rašeliníkem (udržuje vlhkost a při náhodném skapávání vody v inkubátoru zachytí kapky vody) a vložíme do inkubátoru. Optimální teplota pro inkubaci je 28 – 31⁰C. Při nedodržení správných inkubačních teplot hrozí deformace želvičky, v nejlepším případě vytvoření tzv. „paštítků“. Tyto paštítky  byli zaznamenány i u želv pocházejících z volné přírody.


Paštítky u Indotestudo forstenii.

Mláďata Indotestudo elongata sedí ve vejci napříč.






Zpravidla se líhnou za 136 až 165 dní.

Skořápku prorazí tzv. vaječným zubem.






Většinou ještě sedí ve vejci 1-2 dny a vstřebávají žloutkový vak, který bývá ještě dosti velký.

Hmotnost novorozeňat je  30-35g. Velikost 53 – 56 x 42 – 50 x 24 - 30 mm (délka x šířka x výška). Z jednoho vejce se vylíhla dvojčata, která měla společný žloutkový vak, a byla spojena na plastronu. Mláďata se podařilo chirurgicky oddělit, a mají se čile k světu (D.Senneke, 1998).


Na plastronu mají  jizvu (po žloutkovém vaku, který se vstřebává) o velikosti 21x7mm.

Pokud se jizva zcela nezatáhne ošetříme jí lékárenským lihem a dáme želvu do „sterilní“ teplé nádrže bez substrátu, nejlépe na navlhčenou dětskou plenu. Substrát můžeme použít až když je pupeční jizva zcela uzavřená. Teploty pro mláďata by měly být o něco vyšší než u dospělců (pozor na přehřátí – malé tělo velice rychle akumuluje teplo). Je vhodné narozené želvičky několikrát za týden koupat ve vlažné vodě. Po několika dnech by měla sama začít přijímat potravu bohatou na vápník. Musíme zajistit také dostatečný přísun UV-B záření (stačí 5%).   Malé želvy by neměly být chovány společně s dospělými a většími jedinci. Může dojít k nechtěnému poranění nebo i smrti mláďat. 





Mláďata Indotestudo elongata.

Pokud víme, že máme námi chované elongaty z určité oblasti a státu, neměli bychom k nim dávat jiné elongáty neznámého původu a tím se vyvarovat křížení jedinců z různých vzdálených lokalit.
V zásadě lze říci, že Indotestuda jsou velice klidná a snášenlivá zvířata jak k sobě samým tak k jiným pralesním želvám jim podobným. Dávají přednost spíše stinným a klidným místům.


Skupina subadultních jedinců Indotestudo elongata.

Indotestudo forstenii
 

Rozšíření
Areál výskytu Indotestudo forstenii je podstatně menší než je tomu u Indotestudo elongata  i Indotestudo travancorica a je situován jihovýchodně od výskytu želv Indotestudo elongata, konkrétně na ostrovech Sulawesi a Halmahera, které jsou součástí Indonésie. Nyní nově jsou popsány dvě formy Indotestudo forstenii, a to želvy, které mají nuchální štítek, ty jsou vždy z centrální oblasti ostrova Sulawesi, a želvy, které postrádají nuchální štítek, ty jsou vždy ze severní oblasti ostrova Sulawesi. Indotestudo forstenii obývá podobně jako Indotestudo elongata kopcovitou zalesněnou krajinu.


Hlava Indotestudo forstenii.

Popis
Indotestudo forstenii je o něco menší než její příbuzná Indotestudo elongata. Dosahuje velikosti do 31 cm. Co se týká barevnosti, její zabarvení je více atraktivnější než Indotestudo elongata. Je to dáno především podkladovým žlutavým zabarvením, které je v kontrastu s výraznými tmavými – černými skvrnami. Mláďata mají na každém štítku karapaxu velkou, tmavou, celistvou a pevně ohraničenou skvrnu. Tato kresba u mláďat zabírá vždy skoro celý štítek.
Pohlavní rozdíly jsou stejné jako u Indotestudo elongata.





Plastron Indotestudo forstenii.



Dospělý jedinec Indotestudo forstenii bez nuchálního štítku.

Indotestudo forstenii v lidské péči
Tyto želvy na první – lajcký pohled vypadající jako Indotestudo elongata se do naší vlasti v minulých letech takřka nedostali. První známá větší dodávka Indotestudo forstenii se do Evropy dostala v roce 1989, konkrétně do Holandska v počtu 300 ks (R.Wiarda 2002). Tato dodávka želv byla zabavena. Přežilo jen pár jedinců. Tento zdecimovaný dovoz (zvířata ve špatném zdravotním stavu) sloužil jako základna chovu Indotestudo forstenii pro ostatní Evropské země.
Pro chov těchto středně velkých želv platí stejné zásady jako pro Indotestudo elongata, o kterých bylo řečeno snad už vše. Pouze teplotní výkyvy by měli být o něco nižší (viz. kapitola „teploty“).

Teploty, vlhkost a světlo
Indotestudo forstenii pochází přímo z rovníku. V jejím areálu výskytu je podstatně stálejší klima, co se týká teplot. Celoroční průměrné teploty na ostrově Sulawesi jsou 25 – 26⁰C.
Největší srážky začínají začátkem února a končí v měsíci březnu. Další období dešťů je koncem roku. V jižní části výskytu Indotestudo forstenii  jsou v rozsahu srážky 850 – 1200 mm. V severních lokalitách jsou srážky o něco nižší, v rozsahu 450 – 500 mm.

Potrava
Potrava je stejná jako u Indotestudo elongata. Doplněná přísunem vápníku, minerály a případně vitamíny.

Subadultní Indotestudo forstenii.

Páření a odchov
Námluvy a samotné páření probíhá stejně jako u Indotestudo elongata. Páření začíná s příchodem monzunových dešťů. V tomto období zabarvení okolí očí a nozder je do růžova zvláště u samců. Jedna snůška je v rozsahu 1 – 7 kusů vajec (Das 1995). V zajetí čítá snůška 1 – 2 kusů vajec. Počet snůšek do roka bývá až pět (R.Wiarda 2002). Interval pro kladení mezi jednotlivými snůškami je v průměru 58 dní. Velikost vajec je v rozmezí 44 – 60 x 34 – 39 mm o hmotnosti 39 – 51 g. Doba inkubace je 106 - 136 dní. Mláďata mají po celém obvodu zoubkované štítky. Plastron vylíhlých Indotestudo forstenii  je světle krémového zabarvení s nevýraznými skvrnami na abdominalia štítcích. Později se toto zabarvení stává kontrastnější.
Odchov mláďat stejně jako u Indotestudo elongata. Nesmíme zapomínat, že mladé želvičky často pijí. Noční teploty  by neměly klesnout  pod 22⁰C.


Líhnoucí se Indotestudo forstenii.


Vylíhlé Indotestudo forstenii (foto R.Wiarda).

Indotestudo travancorica
 

Rozšíření
Tato indická Indotestudo travancorica obývá areál v jihozápadní Indii, konkrétně podél  západních svahů Západního Ghátu ve státě Kerala, severně v kraji Karnataka a vzdálený západní Tamil Nadu.  Obývá polozelený a stálezelený tropický deštný les do 450 m n. výšky (Moll 1989).


Indotestudo travancorica

Popis
Tato jihoindická Indotestuda mají pár odlišných znaků, které ji spolehlivě rozliší od Indotestudo elongata a Indotestudo forstenii. V první řadě jeto nuchální štítek, který tato želva nikdy nemá! Karapax je středně hnědý až čokoládově hnědý také s tmavými nevýraznými skvrnami nebo kruhy na vertebralia, costalia a  marginalia štítcích. Plastron většinou bývá bez  kresby (neposkvrněný) ve středně hnědém odstínu (Tikader a Sharma 1985). Může být i poset malými skvrnami na každém štítku plastronu. Hlava je vždy bez kresby a je krémově bílá.
Velikost až do 33 cm, jako Indotestudo elongata. Hlavní rozlišovací znaky u pohlaví je ocas stejně jako u Indotestudo elongata a Indotestudo forstenii.

Indotestudo travancorica v lidské péči
Želvy Indotestudo travancorica se do zajetí dostávají velice omezeně. Z neznámých dovozů a přesně nepodložených údajů, kde byly želvy opravdu „posbírány“ a následně exportovány do všech koutů světa (hlavně však na Čínské trhy), doposud nebylo přesně jasné, zda tyto želvy opravdu jsou Indotestudo travancorica. Legální dovoz v současné době už není možný. Jinak chov pravých Indotestudo travancorica se nijak neliší od už popsaných dvou druhů  „Indotestud“.    

Teploty, vlhkost a světlo
Teploty v oblastech Západního Ghátu výskytu Indotestudo travancorica jsou podobné jako u Indotestudo forstenii. To znamená, že neklesají pod 22⁰C ani v zimních měsících. Během dne jsou teploty 27 – 33⁰C.

Vlhkost je také stálejší po celý rok. Průměr srážek není pod 1000 mm. Jarní monzum připadá na březen až květen, pozdní monzum je od listopadu až do února. Přímý sluneční svit na zemi v lese je zanedbatelný.

Pozorování Indotestudo travancorica ve volné přírodě
Zajímavé pozorování ve volné přírodě provedl B.K.Sharath (2004). Pozorování bylo zaměřeno na dva druhy  želv obývající Západní Ghát a to Indotestudo travancorica a  Geomyda silvatica.
Pozorovaná Indotestudo travancorica měla aktivitu denní od svítání do setmění (06:00 – 18:00 hodin) na zemi v lese. Uprostřed dne želvy odpočívaly pod nízkým křovím. Mnoho času tráví hledáním potravy, spadaných měkkých plodů (ovoce), spásáním různých tráv a samozřejmě spásáním hub. Želvy se také nacházejí v blízkosti vody. Nejvíce zvířat bylo nalezeno v lesích v nadmořské výšce 100 – 650 m n.m.
Místní lidé loví želvy pouze pro svoji potřebu – jídlo. Vláda Karnataky vyhlásila ochranná pásma pro tento druh želv (I.travancorica, G.silvatica) , ale lidé žijící v blízkosti hustých lesů toto nařízení ignorují a stále je loví pro maso.
Indotestudo travancorica byla zařazena do červené knihy IUCN (Groombridge 1982) a roku 1994 také na červenou listinu ohrožených druhů zvířat jako „zranitelný“.


Skupina dospělců Indotestudo forstenii.

Potrava
Stejná jako u Indotestudo elongata a Indotestudo forstenii.

Páření a odchov
Doposud zatím nezaznamenány žádné údaje.

Je nutné zdůraznit že žádný ze tří druhů želv rodu Indotestudo nemá rád přímé ostré sluneční záření. Přímým paprsků slunce se všechna Indotestuda vyhýbají. Pouze v zajetí můžeme pozorovat, jak se želvy „sluní“ pod žárovkou. Jejich aktivita je denní, ale během teplých slunečních dnů aktivují až když je šero, kdy se vydávají za potravou. Když Indotestuda odpočívají, tak pohybují hrdlem (pumpují) a tím se ochlazují.

Rod Indotestudo většinou žije spíše skrytým způsobem života, vždy na určité vymezené lokalitě, kde většinou tráví svůj život. Dle přímého pozorování ve volné přírodě u Indotestudo elongata pomocí vysílačky, bylo území jednoho dospělého zvířete 1 km². Místa k odpočinku jsou většinou lokalizována v trávě a pod různými větvemi a padlými kmeny stromů. Pohyb v jejich území je skromný a omezený.

V době páření (většinou v období dešťů a po něm) jsou želvy více aktivní zvlášťě samci kteří vyhledávají (i čichem) samice. V této době se výrazně zabarví do růžova  okolí očí a nozder   zvláště u samců. Je to způsobeno prokrvením daných míst.

Závěr
Všechny tři druhy Indotestudo patří mezi chránění živočichy, kteří jsou chráněni mezinárodní úmluvou CITES a jsou zařazeni do skupiny II a dále patří také do Červené knihy ohrožených druhů zvířat IUCN. Některé státy jihovýchodní Asie mají úředně stanovené kvóty pro vývoz jednotlivých druhů želv. Exporty do zemí EU jsou bohudík velice omezeny. Přehled povolených exportů  želv Indotestudo elongata a Indotestudo forstenii z roku 2000 – 2001 v Malajsii a Indonésii.

V Evropě funguje i mezinárodní plemenná kniha pro druhy Indotestudo elongata a Indotestudo forstenii. V tomto roce budou do evropské plemenné knihy zařazeny i Indotestuda, které chovají  někteří chovatelé v ČR.  
Jak Indotestudo elongata, Indotestudo forstenii i Indotestudo travancorica  jsou dobře chovatelné želvy pro zkušené chovatele, kteří mají možnost vytvořit jim takové podmínky, které  umožní těmto zajímavým želvám se množit.


Indotestuda se rády koupou.

Jak soukromí chovatelé, tak i jiné velké chovatelské organizace mohou pomoci k částečné záchraně těchto velice zajímavých lesních želv, pokud je budou rozmnožovat a nabízet komerčním chovatelům. Tím by se snad mohlo snížit a pozastavit riziko pašování těchto želv z jejich domoviny. Největším ohrožením všech druhů želv rodu Indotestudo jsou čínské trhy, kde jsou nabízeny pro potravu lidí.


Indotestuda určená pro trh.                                      Pochoutka v podobě želv.






Celní razie.

Existuje ve Vietnamu – Cuc Phuongu první záchranná chovná stanice pro Indotestudo elongata . Nese název „The Turtle Conservation Center at Cuc Phuong National Park“. Tato stanice vznikla v roce 1998 a rozkládá sena ploše 2000m čtverečních kde chová více jak 1000 ks želv v patnácti druzích např. (Indotestudo elongata, Manouria impressa, Mauremys annamensi, Cuora amboinensis, Cuora galbinifrons, Cuoara trifasciata, Heosemys grandis , Ocadia sinensis, Sacalia quadriocellata Cyclemys pulchristriata, Pyxidea mouhotii, Siebenrockiella crassicollis atd.).
Odchovaní jedinci v subadultním věku putují zpátky do přírody. Ročně inkubují více jak 60ks vajec Indotestudo elongata.


Stanice TCC - výběhy pro Indotestudo elongata.

Použitá literatura

C.H.Ernst-R.G.M.Altenburg-R.W.Barbour  2000 – Turtles of the world (CD – rom)

J.Zych 1988 – Indotestudo elongata – chov a odchov

J.B.Iverson-E.College 1992 – A Revise Checklist with Distribution Maps of the Turtles of the  World

F.J.Obst  1985 - Die Welt der Schildkroten

D.Jarofke-J.Lange 1999 – Plazy  choroby a chov

D.Alderton  1988 – Turtles and Tortoises of the World

M.Harvan 2002 -  Captive propagation of Indotestudo elongata (International Turtle and Tortoise symposium Vien)

P.P.Van Dijk 2002 -  Natural History Observation on the Elongated Tortoise in its natural Habitat in western Thailand (International Turtle and Tortoise Symposium Vien)

D.Sennek 2002 -  Husbandry and Breeding of Indotestudo elongata in a Temperate Environment (International Turtle and Tortoise Symposium Vien)

R.Wiarda 2002 – Keeping and breeding the Travancore Tortoise from Indonesia in captivity (International Turtle and Tortoise Symposium Vien)

M.Harvan – H.Artner 2004 – Nachzucht der Gelbkopf-Landschildkrote Indotestudo elongata in menschlicher Obhut (magazín Emys)

M.Harvan 2003 – Rod Indotestudo (zpravodaj KCHŽ č.42)

B.K.Sharat  2004 – Range Extensionof the Travancore Tortoise ……. along the Western Ghats of South India – a report

P.C.H.Pritchard  2000 – Indotestudo travancorica…

J.B.Iverson-P.Q.Spinks-H.B.Shaffer-W.P.McCord-I.Das  2001 – Phylogenetic Relationships among the Asian Tortoise of the Genus Indotestudo

A.C.Highfield 1996 – Keeping and Breeding Tortoises and Freshwater Turtles

P.C.H.Pritchard  1979 - Encyclopedia of Turtles

G.Eberling  2001 – Haltung und Nachzucht von Indotestudo elongata (Draco magazin)

J.G.Walls – 1996 – Tortoises natural history, care and breeding in captivity

 A.G.J.Rhodin  2003 – Convention on International trade in Endangeres species of Wild fauna and flora

I.Ives , P. Erskine 2005 – Distribution and Conservation Status of Two Endemic Chelonians from Sulawesi Indonesia.

H.Artner, B.Farkas, V. Loehr 2006 – Turtles

H.Vetter, P.P.van Dijk 2006 – Turtle of the World Vol.4 East and South Asia

Bui Dang Phong 2006 – Asian Turtle Conservation Network

M.Harvan 2007 – Tera fórum magazín

FOTO:

Rein Wiarda

Marek Harvan

Foto z trhů jsou převzaty z internetových stránek Stanice TCC se svolením pana B.D.Phonga.