Informace

Jedná se společně s Chelonoidis nigra o největší druh suchozemské želvy. Zvláštností je, že tato želva má chrupavkovité dělení v nose, což jí umožňuje pít kolmo z vodní hladiny.
 
Rozšíření:
Je to typicky endemická želva, obývá pouze Seychelské ostrovy patřící k atolu Aldabra.

Popis:
Jedná se společně s Chelonoidis nigra o největší druh suchozemské želvy. Krunýř má vysoce klenutý, oválný a téměř zcela rovný s velmi málo patrnými růstovými prstenci, které mohou zvláště v pozdějším věku zcela chybět. Nuchální štít je malý, nepříliš velké jsou i marginální štíty na přední straně krunýře. Carapax je antracitově šedý, bez výrazných skvrn nebo znaků. Vzácněji může barva přecházet do bronzova až černa.
Má velmi dlouhý krk a menší hlavu s jakoby „usmívajícím se“ výrazem.  Na horní straně hlavy se nachází dvě tmavé šupiny, na horní straně velkých očí je vroubené oční víčko. Zvláštností je, že tato želva má chrupavkovité dělení v nose, což jí umožňuje pít kolmo z vodní hladiny. Barva hlavy, krku a nohou je téměř identická se zbarvením krunýře. Ohromné nohy připomínají silné sloupy, jsou poměrně dlouhé, se silnými štíty na přední straně.
Tento obr mezi želvami dosahuje úctyhodných rozměrů, přičemž samci jsou větší než samice. Délka krunýře je u samců průměrně 120 cm, váha se pohybuje okolo 250kg (ale od tohoto průměru se může váha jednotlivců dost lišit). Maximální váha byla zaznamenána u samce z Fort Worth Zoological Park  a to 360kg). U samic je průměrná délka 90 cm  a váha 150kg (max. 310kg u samice Esmeraldy z Birth Island).

Způsob života:
Zvířata mají na různých ostrovech Aldabrasu rozdílné strategie přežití a denní rytmus. Na Picardu a Malabaru jsou aktivní ráno, kdy žerou nebo se páří. Od pozdního dopoledne až skoro k večeru následuje siesta a večer následuje kratší období aktivity. Želvy se vyskytují jak samostatně, tak je můžeme někdy pozorovat shlukovat se do jakýchsi stád nebo rodinných seskupení, obsahující samice a několik adolescentních zvířat.
Na Grande Terre byly pozorovány další dvě mírně odlišné strategie a to u zvířat, která zůstávají ve vnitrozemí a u ostatních, která se nevzdalují z travin v blízkosti moře.
Skupiny zvířat se pak od svého režimu nikdy neodchylují. V případě porušení tohoto stereotypu, kdy zvířata zůstanou venku i v horkém období dne mezi 11 a 11.30 hod. jim hrozí akutní nebezpečí úhynu v důsledku přehřátí.
Želvy umí velmi dobře plavat a za vodou podnikají cesty dlouhé i 25 km. Je neobyčejně přizpůsobivá, letní měsíce dokáže přežít bez vody, což z ní udělalo slavnou žijící zásobárnu masa pro námořníky. Velmi dobře se také přizpůsobuje životu v zajetí, dokáží přežívat i v relativně chladných oblastech.
Mnoho spekulací a mýtů se vede také okolo její dlouhověkosti. Sporný případ uvádí, že v zoo v Kalkatě žila jedna želva od roku 1875 do roku 2006, přičemž rok jejího narození byl
r. 1750. Jednalo by se tedy o zvíře staré 255! let. Přesnost těchto údajů je ale dost sporná. Dnes je za nejstarší želvu považovaná Esmeralda se svými 170 lety, samice Harriet uhynula ve věku 176 let.
Námluvy jsou u tohoto druhu mírné, bez kousání a dlouhé předehry. Samice kladou vejce v červenci až listopadu, před obdobím dešťů. Vejce váží okolo 80g a dosahují velikosti tenisového míčku. Doba inkubace se uvádí mezi 90 až 160 dny, ale údajně může trvat až 8 měsíců. Snůška obsahuje 9 až 25 vajec, samice mohou klást víckrát za sezónu. Líhnutí závisí na deštích, mláďata po vylíhnutí váží přes 30g, jsou černá. Rostou velmi rychle, přesto je ale jejich úmrtnost vysoká. Hlavními nepřáteli jsou suchozemští krabi, importované krysy, ale také skalnatý, nehostinný kraj.
Jsou býložravé, v přírodě převažují v potravě šťavnaté kaktusy, výhonky trnitých rostlin a také tzv. želví řasy a spásají i nízkou buš. V lidské péči žerou traviny, byliny, pekingské zelí, v menší míře melouny a další ovoce a zeleninu. Vzhledem k jejich velikosti je spotřeba potravy značná.

Ohrožení:
Tato zvířata jsou omezená na poměrně malou oblast, navíc ostrov. Jejich existenci ohrožuje nejen neustávající sběr pro komerční prodej (cena se může pohybovat okolo 1000 až 20500 dolarů), ale také neustálá hrozba orkánu, ničivé tsunami, zemětřesení nebo i znečištění např. ropou. V současné době je několik záchranných programů, které odchovávají tyto želvy v zajetí.
V 17. stol. byly tyto želvy drancovány námořníky pro maso. Začátkem 18. stol. byla na Aldabře odhadnuta existence posledních 100 ks zvířat.
Nicméně došlo k úplné ochraně atolu a roce 1970 dosáhla populace nejvyššího počtu 152 000 exemplářů. V roce 2001 byl při sčítání opět zaznamenán úbytek, zbylo 85 000 kusů (D. Bourn).
Je zařazena do přílohy CITES II.
 
Kromě Dipsochelys dussumieri se uznávají pouze další dva žijící ruhy, a to:
Dipsochelys hololissa : dosahuje váhy okolo 200kg a délky do 114 cm
Dipsochelys arnoldi : naměřeno 87,5cm, má nižší krunýř
Oba druhy jsou vzácnější, počítají se na kusy.
 
Jana Skřivánková, DiS.