Informace

Během páření se samci střetávají v prudkých soubojích. Při páření se mohou velmi hlasitě projevovat.

 
Rozšíření:

Obývá jihovýchod Jižní Ameriky, nejhojnější je pak v Argentině, méně často ji můžeme nalézt v Paraguai a Bolívii.

Popis:
Ch. chilensis je velmi podobná africké C. sulcatě. Má vyklenutý krunýř světle hnědé až béžové barvy. Světlejší štíty jsou ohraničeny tmavě hnědými švy. Okraje marginálních štítů jsou jakoby „zubaté“. Chybí nuchální štít. Má dobře patrné růstové prstence.
Hlava  a končetiny jsou hnědé. Na nohou nemá „ostruhy“, špička ocasu je zakončena rohovinovým  trnem.
Pohlavní dimorphismus není příliš výrazný. Rozeznat samce od samice je především u mladých zvířat problém. Samec bývá zpravidla o něco nižší s mírně delším ocasem, plastron bývá klenutý jen velmi mírně.
Dosahuje velikosti až 45 cm, většinou ale dorůstá do délky 20 až 25 cm.

Poddruhy:
Některá literatura uvádí tři poddruhy. Nicméně ani jeden z nich není oficiálně uznaný.
Ch.c. chilensis, což je nominátní forma, Ch.c. donosobarrosi, vyskytující se na jihu provincie La Pampa a Ch.c. petersi v Chaco Paraguay.

Způsob života:
Žije v suchém, někdy dokonce mírně hornatém nebo kamenitém terénu. V této oblasti se nenachází mnoho vegetace, jedná se většinou o suchou trávu, trnité keře nebo kaktusy a sukulenty. Podobná je i skladba její potravy. V zajetí se živí podobně jako jiné suchozemské želvy pampeliškami, jetelem, pekingským zelím, vzácně kouskem mrkve. Nedoporučuje se podávat příliš šťavnaté plody jako jsou okurky, rajčata apod. V přírodě se často živí kaktusy, které obsahují hodně vlákniny.
Aktivní je brzy ráno a pozdě večer, hlavně během horkých dnů vyhledává stín pod keři nebo ve štěrbinách skal. Páření probíhá v listopadu a prosinci, v březnu zalézá do nory, kde tráví zimní období. Během páření se samci střetávají v prudkých soubojích. Při páření se mohou velmi hlasitě projevovat.
Samci následně kladou snůšku v lednu a únoru. Jedna snůška může obsahovat 2 až 7 kulatých vajec o průměru okolo 4 cm. Snůšky mohou být v sezóně až tři. Inkubační doba je okolo 90 dnů po deštích. Některé zdroje uvádějí, že při nepříznivých klimatických podmínkách a absenci srážek se může líhnutí protáhnout až na 12 až 16 měsíců. Mláďata jsou veliká okolo 35 mm. Vejce i mladé želvy jsou ohroženy zvířaty jako jsou lišky a pásovci, odrostlejší želvy mohou padnou za oběť dokonce velkým dravcům a pumám. Pohlavní dospělosti dosahují okolo 10 let, nicméně průměrná délka života je jen okolo 40 let.

Ohrožení:
V současné době je ohrožena především vlivem rozšiřující se urbanizace, necitlivým zvětšováním zemědělských ploch a pastvin. Koncem minulého století byly ve velkém sbírány pro komerční účely. V současné době došlo k dramatickému omezení sběru z volné přírody na základě výzkumu z roku 1986 vedený specialisty . V zajetí se při dodržení některých podmínek (sucho, teplo) poměrně snadno přizpůsobují a dobře se rozmnožují.
Je uvedena v CITES II.

 

Jana Skřivánková, DiS.