Informace

Tato nezaměnitelná želva je se svou délkou 15 až 28 cm nejmenší z východoevropských a asijských druhů želv a je velmi dobře přizpůsobená své schopnosti vyhrabávat velmi rozsáhlé nory.

 

Rozšíření:
Oblast rozšíření je u tohoto druhu velmi rozsáhlá. Táhne se od Číny přes Uzbekistán a Kazachstán až ke Kaspickému moři. Na západě tento areál výskytu dosahuje do Iránu, na severu zasahuje do Ruska a na jihu Omán a Pákistán. Některá pozorování pocházejí také ze států okolo Černého moře a dokonce z Nepálu.

Popis:
Tato nezaměnitelná želva je se svou délkou 15 až 28 cm nejmenší z východoevropských a asijských druhů želv a je velmi dobře přizpůsobená své schopnosti vyhrabávat velmi rozsáhlé nory. Je kulatého tvaru, carapax je spíše plochý a marginální štíty jsou srostlé s plastronem. Je jednotně hnědá, může být i lehce nazelenalá. Měkké části těla jsou žlutavé. Je značně pohyblivá, nohy jsou volné v lokti, silné, s tlustými šupinami na přední části předních nohou. Dokáže se pohybovat dosti rychle a opravdu velmi dobře hrabe.  Mladá zvířata bývají zbarvena jednotně hnědě. Růstové prstence jsou u mladých želv výrazné, postupně mizí opotřebováním krunýře při hrabání chodeb.
A.horsfieldi má velkou hlavu s čtyřúhleníkovitým tvarem čenichu. Nezaměnitelná je podle 4 prstů na předních nohou. Dokáže prsty široce roztáhnout a zvětšit hrabací plochu. Od hlíny zamazaná želva je s barvou hlavy stejnou jako barva krunýře velmi dobře maskovaná. Oči jsou poměrně velké a živé. Její krunýř je velmi pevný.

Poddruhy:
A.h. horsfieldi: Největší poddruh, dosahuje velikosti do 280mm. Má vysoce klenutý krunýř jednotně hnědé barvy, posetý nepravidelnými skvrnami. Rozšířená je především  v Afghánistánu, kde je nyní ohrožena místními konflikty. Popsaná v roce 2004 (F. Lagarde).
A.h. kazachstanica: Její krunýř je spíše zploštělý, může být ale i  velmi rovný. Maximální délka je do 200mm. Zbarvena je hnědošedě až šedavě s jasně ohraničenými skvrnami na každém štítu. Největší populace žije v Kazachstánu. Popsána byla v roce 1988 (Chkhikvadze).
A.h. rustamovi: Carapax je nízký, mírně vydutý. Vyskytuje se v Turkmenistánu a Iránu, v poušti Karakum u Kaspického moře. Jedná se o nejmenší formu (max. velikost u samců 15, u samic 17 cm). Popsána v roce 1990 (Chkhikavadze, Amiranaskvili, Ataev).
A.h. baluchiorum: Vyskytuje se v malé oblasti blízko Ománského zálivu (jih Iránu a Pákistán)

Způsob života:
Tato želva pochází z oblasti velmi drsných životních podmínek. Po roce 1995 se o její ekologii teprve dovídáme více.  Obývá hlavně travnatou step v Asii, kde se může vyskytovat až do nadmořských výšek přes 2200 m.n.m. Zde dochází ke střídání velmi tvrdých a chladných zim s horkým a suchým létem. Z tohoto důvodu se u ní vyvinul speciální životní rytmus. Skupina francouzských biologů podle pozorování želv v Uzbekistánu a Kazachstánu odhaduje jejich období aktivity na 4 až 5 měsíců v roce.  Zbytek času želvy tráví ve svých až 12 metrů dlouhých podzemních norách.
Zhruba uprostřed března želvy opouští nory a ihned po probuzení ze zimního spánku se páří. Tohle může být především oslabeným  samcům osudné, protože pobíhají po svém až 10 hektarů velkém teritoriu ještě před započetím žraní. Tyto želvy se při námluvách chovají velmi prudce, neustále obíhají okolo samice, silně je koušou do předních i zadních nohou a škubou hlavou nahoru a dolů. Nezřídka napadají i cokoliv živého (jednou jsem ji viděla pokousat psa). Koncem dubna pak páření ustává, prudce se zvedá okolní teplota a želvy se věnují výhradně žraní, zbytek dne odpočívají ve stínu. Uprostřed dubna pak samice nakladou vejce a zahrabávají se, samci je následují koncem května.
Za sezónu klade samice 3 až 4x zhruba 1 až 5 vajec. Doba inkubace  trvá zhruba sto dní a mláďata se líhnou po deštích.
Dospělé želvy astivují zhruba 3 měsíce, načež se probudí a během krátké doby přijmou najednou velké množství potravy. Mláďata v tomto období velmi rychle rostou.
Podle některých autorů je A. horfieldi mezi plazi přebornice ve využívání  vlastních  zdrojů energie.
Jedná se spíše o samotářské zvíře, vyjma období  páření se drží povětšinou sama ve svém doupěti. Jako pravděpodobně jediný plaz údajně krátkodobě  snese teplotu až -5°C a v 10°C ještě může být aktivní.
A. horsfieldi se živí rostlinnou stravou (listy, květy), avšak k pokrytí svého vysoce energeticky náročného metabolismu nepohrdne uhlohydráty ze zdechlin, šneků nebo většího hmyzu. Jejich potřeba vody není vysoká, větší část vlhkosti získávají z okolní vyšší vlhkosti ve svých norách.

Ohrožení:
Zhruba po roce 1970 byla tato želva v dramaticky vysokém počtu kusů transportována na západ. Při těchto cestách docházelo často k úhynům nebo vážným zraněním. Dříve byly pojídány domorodci, to ale jejich stavy tolik neohrožovalo. Podle některých údajů bylo v roce 1975 exportováno až 126 000 zvířat a v roce 1982 dokonce 150 000 kusů, nicméně nelegální transport mohl tato čísla i přesáhnout. V současné době je velmi ohrožena válkami (Afghánistán, Pákistán), je oblíbena v Číně jako pokrm a její přirozené prostředí je přeměňováno intenzivním zavodňováním a urbanizací.
Tyto želvy se poměrně obtížně přizpůsobují vlhkému klimatu západu a často hynou v důsledku plicních onemocnění.
Je zahrnuta v příloze CITES II.
 
Jana Skřivánková, DiS.