Hypomelanická a leucistická mutace Testudo hermanni.
 

Hypomelanická samice Testudo hermanni. Hypomelanická znamená minimum černého zbarvení, většinou zůstává jenom černé zabarvení očí, kdežto u amelanické (albino) jsou oči červené a nemá žádné černé zbarvení.



Plastron hypomelanické samice Testudo hermanni.



Srovnání - albinotická (amelanická) mutace Testudo hermanni boettgeri.



Porovnání leucistických Testudo hermanni hermanni v porovnání s přírodně zbarvenými sourozenci. Chovatel Giorgio Dalla Ragione.



U této barevné mutace Testudo hermanni hermanni je hnědé nebo oříškové to, co by mělo být černé. Leucistická mutace je absence tmavého barviva/kresby, nejedná se však o albinismus. Chovatel Giorgio Dalla Ragione.



Krunýř mladé Testudo hermanni nalezené v románské obchodní lodi vystavený v Museu delle Culture Umane nel Delta del Po.

V Itálii se již po tisíciletí chovají Testudo hermanni - želva zelenavá jako domácí mazlíčci. Svědčí o tom i mnohé archeologické nálezy, jako např. románská obchodní loď, která se potopila více než před 2000 lety a byla náhodně  objevena v roce 1980. Loď se potopila s celým nákladem u nynějšího Comacchia, měla plout po řece Padu do Lombardie. Bahno a zvláštní přírodní podmínky ji perfektně konzervovaly s celým svým nákladem. Mimo jiné zde byla nalezena mladá Testudo hermanni, která byla živá v momentě, kdy se loď potopila. Tento nález potvrzuje, že již před 2000 lety si někdo v Lombardii objednal živou želvu, jelikož zvíře bylo velmi mladé (asi 4 roky) a nepředpokládá se, že by byla objednána pro konzumaci. I římský spisovatel a kronikář Plinio, který žil v prvním století našeho letopočtu, se zmiňuje o zálibě Římanů držet želvy rodu Testudo  ve svých zahradách a parcích pro okrasu. Nakonec i barevné mutace "hermanek" chovaných po genaerace v zajetí svědčí o tom, že jsou v Itálii  prakticky zdomácnělá zvířata. Z volné přírody díky velké hustotě zalidnění a intezivnímu zemědělství (těžké zemědělské mechanizaci, pesticidům atd.) již skoro vymizely, ale v zahradách  většiny zdejších obyvatel našly útočiště.

Jitka Vidláková - Totti