Aktulizovaná reportáž naší dopisovatelky z ostrova Mauricius.
Ostrov je poměrně chudý na přírodní bohatství, proto je průmysl zaměřen především na zpracování dovážených surovin a polotovarů. Zato přírodní krásy a tropické podnebí zmírňované pasátovými větry je cennou devizou. Bohužel, z původní flory a fauny mnoho nezbylo. Původní pralesy, které kdysi pokrývaly celý ostrov, už byly téměř vykáceny a mnoho endemických živočišných druhů bylo nenávratně vyhubeno. Hlavním představitelem této smutné rodiny vyhubených druhů je dronte mauricijský, česky známý jako blboun nejapný. Místními obyvateli nazýván dodo a považován za symbol ostrova. Populace tohoto velkého nelétavého ptáka byla námořníky zdecimována tak rychle, že se jeho podoba zachovala pouze na dobových náčrtech. Ke škodě mu byla jeho neohrabanost a důvěřivost, protože do příjezdu bílých lovců nepoznal žádného predátora. Pro námořníky a piráty, kteří u ostrova často doplňovali zásoby, byl snadnou kořistí. Zmizel z planety v roce 1681.
Podobný osud potkal i želvu obrovskou, taktéž lovenou pro maso a vejce, která je ve volné přírodě již vymřelá. Drží však rekord v dlouhověkosti. Literární prameny uvádějí, že francouzský cestovatel Marion de Fresne přivezl v roce 1766 několik jedinců z ostrova Mahé v Seychelách na Mauricius. Jedné z nich, která přežila všechny ostatní, se říkalo Marionova želva a žila v dělostřeleckých kasárnách Port Louis až do roku 1918. Zahynula nešťastnou náhodou, propadla se do dutého podstavce pro dělo. Tehdy žila v zajetí už 152 let, a protože byla chycena dospělá, muselo jí být nejméně 170 – 180 let. Nejstarší želva, která žije na ostrově dnes, má prý 150 let. Našli byste ji v ZOO Casela v jižní části ostrova. Ochraně přírody se na Mauriciu věnuje velká pozornost, do některých lokalit s původním porostem turisté vůbec nemají přístup. Národní park Black River má však pro turisty náruč otevřenou. Je přístupný z města Chamarel a vstup je placený. Nachází se zde dvě nejatraktivnější přírodní zajímavosti. Největší vodopád ostrova vysoký 100 metrů a území zvané "sedmibarevná země". Má původ v dávné sopečné činnosti. Vysoká koncentrace kovů ve vyvřelých horninách bráni uchycení jakékoliv vegetace v tomto místě. Obnažená písčitá půda vystavená erozní činnosti vytváří bizarní útvary v barevných odstínech od tmavě fialové až po červenou.
