Každý chovatel želv se ihned po dořešení ubytovacích prostor začne zabývat otázkou, čím želvu krmit.

Úvodem uvádíme užitečné odkazy na výživovou hodnotu želví stravy. Naleznete zde hlavně poměr mezi vápníkem (Ca, calcium) a fosforem (P, phosphorus). Pokud není alespoň 2:1 nebo 3:1 ve prospěch vápníku, nejedná se o dlouhodobě použitelnou stravu. Tento handicap lze obejít přidáváním vaječných skořápek a NutriMixu.

Vyberte kategorii:
Ovoce
Zelenina
Kompletní abecední přehled
Původní web v angličtině


Kapitoly:
Obecně o želvím apetitu
Nevhodná potrava
Doplňky potravy
Je pro suchozemské želvy důležitá voda?
Vhodná potrava- byliny, keře
Vhodná potrava - stromy
Vhodná potrava - plody
Zimní krmení nezimujících želv

Obecně o želvím apetitu
Želvy se vesměs pohybují v oblastech se suchým klimatem, kde se z pohledu Středoevropana přijíždějícího sem na prázdniny vyskytuje spíše sporá vegetace. Jenže zdání klame. Tyto oblasti obvykle navštěvujeme v nejparnějším létě. Tam, kde pak v tuto dobu uvidíme jen pár nepoživatelných tvrdolistých druhů a porosty vypasené stády ovcí, se na jaře nabízí nepřeberné množství „želvích palmlsků“. Mnohé jednoleté druhy rostlin si totiž nevytvářejí chemickou ani mechanickou obranu proti herbivorům. Prostě se jen spoléhají na to, že stihnou dokončit svůj životní cyklus dříve, než si jich někdo všimne.

Jihoafrická republika, 2008

V Řecku, Turecku, Španělsku či Itálii je flóra překvapivě velmi bohatá, až třikrát bohatší než je ta naše. Také Madagaskar nebo jižní Afrika obývané hned několika druhy suchozemských želv se současně pyšní velkou druhovou pestrostí rostin; mnohé z nich jsou navíc tzv. endemického původu (jejich rozšíření je vázáno na malou, geograficky jasně definovanou oblast). A tak si želvy opravdu mají z čeho vybírat! Nevyužívají samozřejmě zdaleka jako potravu vše, třeba vyšší keře a stromy jsou pro ně nedostupné. V horkých letních měsících, kdy většina zeleně usychá, želvy vylézejí ze svého úkrytu jen málo – šetří energií i vodou.  Některé dokonce prožívají v tuto dobu tzv. letní spánek (aestivaci). Ten může u některých druhů plynule přecházet v zimování. Za "nejospalejší" suchozemskou želvu můžeme označit želvu stepní (Agryonemys horsfieldi), která v přírodě přečkává v bezpečí až dva metry hlubokých doupat i 9 měsíců v roce. 

Zdálo by se, že v trnitých křovinách a suché trávě není v létě co k snědku. Je to téměř pravda – až na pár výjimek tu poživatelného mnoho nezůstalo. Nejchutnější jsou tu proto květy svlačců nebo výjimečně se objevující plevelné druhy na úhorech (například čekanka obecná). Želva žlutohnědá), Řecko 2009.

Úkolem nás, chovatelů, je tedy snaha o maximální přiblížení vlastního chovu těmto podmínkám. Želvy jsou tzv. „hledači“, kteří procházejí teritoriem a vyhledávají oblíbenou potravu. Zcela jistě své území o rozloze nejméně několika hektarů dobře znají a vědí, kde co mohou nalézt a kam se mají schovat – většinou se proto nechovají náhodně, jak by se na první pohled zdálo. Území procházejí a „ochutnávají“ od každého kousek. To jim umožňuje nezničit naráz malý potravinový zdroj (každá rostlina lépe regeneruje, pokud jí zbude část nadzemní biomasy), a přitom si zajistit nejrozmanitější potravu. Spolykají tak i mnohé, co by ve větším množství bylo nepoživatelné nebo by dokonce mohlo znamenat riziko otravy. Chováte-li želvy v teráriu vyhřívaném lampičkou, želvy mají jiný stravovací režim než venku v podmínkách více připomínajících jejich přirozené prostředí. V uměle vytvořeném a omezeném prostoru se želvy chovají stereotypně. Ráno po rozsvícení, si vlezou pod lampu, kde přečkají bez většího pohybu celý den. Žerou hlavně v době, kdy dostanou misku s jídlem a často brzy upadají do jakési „vybíravosti“, tedy preferují jen pár nejoblíbenějších druhů potravy. Mají prostě vše, co potřebují k životu, na ploše několika decimetrů čtverečních. To vede k jejich nezdravému růstu, a pokud takové podmínky přetrvávají velmi dlouhou dobu, tak i k jejich možnému úhynu.

Podíváte-li se na přírůstky na krunýři této želvy zelenavé, uvidíte převážně široké, hladké pruhy vzniklé rychlým růstem mladého zvířete v teráriu za optimálních teplotních podmínek. Když k nám přišla, měla odvápněný, měkký krunýř a byla obecně v pohnutém stavu. Ačkoliv se pobytem venku a vhodnou potravou želva za jedinou sezónu zcela vyléčila tak, že mohla být zimována podobně jako ostatní zdraví jedinci, tvarem krunýře již nikdy nebude připomínat želvy z volné přírody, 2008.

Ve venkovním výběhu zarostlém pestřejší škálou rostlinných druhů se jejich chování přibližuje přirozenému prostředí. Vylézají s prvními paprsky a alespoň část dne tráví pomalou chůzí a neustálým hledáním něčeho dobrého k snědku. Pokud nedostávají třeba nasekanou hromadu bylin, samy si něco musí najít. Jen velmi zřídka však sežerou větší množství stejného druhu potravy najednou. Spíše okoušou tři, čtyři lístky a jdou dál. Takto během krátké chvíle pozřou druhově velmi rozmanitý „oběd“. Některé rostliny jakoby jen vyzkoušejí, kousnou si jednou, dvakrát a jdou dál. Většinu listů podrobují důkladné kontrole, očichávají je, ochutnávají. Také je možné si všimnout, že potravu, kterou nějaký čas odmítají, v jiném období vysloveně preferují. Vyvstává tak spousta otázek. Může toto chování ovlivňovat měnící se složení látek v rostlinách, nebo je to spíše ovlivňováno měnící se potřebou želv? Ať už je to jak chce, výsledek je jednoznačný: Pro potřeby želv je pestrost a rozmanitost stravy rozhodující. Monotónní stravou sestávající pouze z pekingského zelí a pampelišek (ač se zřejmě jinak jedná o jedny z nejcennějších „želvích potravin“) nevystačíme napořád. Ideální je dělat si procházky po okolí a sbírat, co uvidíme. Byliny z louky, z okrajů lesa, z rumišť, ze záhonů. Ale i tak by želvy měly mít k dispozici venkovní výběh s co možná nejpestřejším rostlinným složením. Správný výběh proto nezarůstá jen travami a vojtěškou, ale roste v něm především řada druhů dvouděložných bylin (pampeliška, ptačinec žabinec, svízel bílý, rozrazil rezekvítek, mléč zelinný atd.). Na první pohled tak může vypadat trochu jako rumiště, ale právě takové místo je pro želvy nejlepší. Podobná pravidla platí nejen pro evropské druhy želv, ale i např. pro jihoafrickou želvu pardálí (Stigmochelys pardalis).

Tento výběh nevypadá nijak esteticky, ale poskytuje želvám řadu různých povrchů a úkrytů.

Pamatujte však, že i sebelepší prostorný výběh více dospělých jedinců neuživí. Zejména v jarním období jsou totiž želvy ochotny denně spořádat až desetinu toho, co samy váží. A protože si potravu vybírají, ve výběhu po nějaké době zbudou jen ty druhy, které jim moc nechutnají.
Složení potravy ve vegetační sezóně, kdy želvy tráví veškerý čas venku, je tedy poměrně jasné. Stačí dodávat denně množství bylin, které občas obohatíme ovocem, zeleninou a jinou doplňkovou stravou. Problémy nastávají v zimním období, a to především u teplomilných druhů želv, které nezimují, a u mláďat evropských želv, které obvykle necháváme zimovat jen kratší dobu. Každý větší chovatel ví, jak velký je rozdíl, chováme-li jen pár mladých zvířat, nebo několik desítek dospělých jedinců…
V zimním období tedy u želv, které nemohou zimovat, dochází k výrazné změně jídelníčku. Želvám tato krátkodobá změna však nečiní výrazný problém. Maximálně se zpočátku dostaví dočasná změna výkalů, které mohou být řidší nebo mají tmavší nebo naopak světlejší barvu. Nicméně želvy se na změnu postupně adaptují, protože i v přírodě je nabídka potravy sezónní. Samozřejmě platí, že by k této změně mělo docházet postupně.

Při přesunu želv do nového výběhu si na nové prostředí zvířata musí nejprve zvyknout. Po určitou dobu může proto dojít k určitému úbytku na váze. A to i tehdy, kdy jsou podmínky jinak vyhovující. To může mít řadu důvodů. Dochází k tomu třeba proto, že trávení volně rostoucích rostlin v trávícím traktu želv probíhá mnohem pomaleji než je tomu u zeleniny a ovoce či jiné umělé potravy. Želvy nikdy prostě nesežerou tak velké množství pampeliškových listů jako třeba okurku, rajčete nebo salátu. Dalším důvodem může být noční chlad. Peristaltika střev nepracuje na plný výkon, a tak želvy alespoň na čas omezí příjem potravy. V neposlední řadě může být důvodem úbytku váhy přílišné sucho a nedostatek vody či šťavnaté potravy.

Stručný přehled vhodné potravy je uveden v následujícím seznamu. Jedná se ale jen o soupis několika osvědčených základních druhů. Celkový výčet určitě neobsahuje vše, co želvám chutná a prospívá – vždyť naše květena obsahuje přes 3000 druhů a poddruhů cévnatých rostlin. S dalšími zkušenostmi se tu můžete podělit třeba vy, přičemž pokud budete dělat nové pokusy, je vždy dobré se předem přesvědčit, zda nabízená potrava nepatří do rizikové skupiny jedovatých druhů. V případě zkoušení neznámé potravy by neměla být zvířata hladová a měla by mít možnost si ji prohlédnout a očichat.

Vhodné úkryty umožňují želvám přečkat noční chlad v teple, aniž by byly nuceny zahrabávat se do půdy. Želva žlutohnědá, 2008.

Náš výčet obsahuje také některé prokazatelně jedovaté druhy. Tyto údaje jsou však vesměs přejaty z literatury. O jedovatých rostlinách však obecně platí, že příbuzné druhy jsou často jedovaté také. Existují dokonce celé čeledi rostlin, na které je třeba dát si pozor – například pryskyřníkovité, miříkovité či lilkovité. Želvy jsou ale k jedům obsaženým v rostlinných tkáních velmi individuálně náchylné, přičemž konzumace některých druhů jedovatých pro teplokrevné živočichy jim nedělá potíže. Například jsou schopné bez jakýchkoliv zjevných potíží sežrat jedovatou vistárii nebo pelyněk černobýl, zatímco některých zdánlivě vhodných bylin se odmítají dotknout. Není tedy většinou důvod k panice ani po pozření jedovatého druhu, pokud ji želvy nekonzumují pravidelně a ve větších dávkách.

Složení potravy obecně podléhá jistým doporučením. Většina chovatelů želv nabádá krmit výhradně zelenou potravou, kterou pouze občas doplňujeme kousky zeleniny nebo ovoce, a jen velmi vzácně také další doplňkovou potravou. I když je potrava pro zdravotní stav zvířete podstatná, v drtivé většině případů jeho případný úhyn souvisí se zanedbáním řady dalších aspektů (dlouhodobý nedostatek UV záření a vitamínu D3, špatná dostupnost vody a dlouhodobý pobyt v suchém prostředí atd.). Želva na následující fotografii žije v zajetí 65 let (její věk zcela jistě již přesáhl 80 roků!!!), je pravidelně zimována, přes léto pobývá volně na zahradě a jeji strava se alespoň z části skládá celý život z želvaři nejzavrhovanějších potravin – rohlíku namočeného v mléce, a hlávkového salátu. Přesto patří suverénně k  nejstarším jedincům tohoto druhu chovaným v zajetí, dosud se těší čilému zdraví, a boří tak všechna dogmata o správné stravě.

Želva žlutohnědá (Testudo graeca) neznámého původu importovaná v roce 1944 v rámci zásobování obyvatelstva potravinami za 2. světové války. Válku přežila a je součástí již třetí generace obětavých lidí, kteří se o ni starají, jak nejlépe mohou. I když se její věk nedá zcela přesně určit, patří jistě k nejstarším zástupcům tohoto druhu chovaným v zajetí. A svou úctyhodnou hmotností 5,1 kg je i jednou z největších. r.2006.

Většinu potravy by však měla tvořit vláknina rostlinného původu. Potravu obecně doporučujeme dodávat spíše v přirozené formě. Je zbytečné želvám potravu krájet nebo strouhat. Požíráním tvrdé potravy si totiž želva obrušuje okraje zobáku tak, aby jí nepřerostl Pro evropské druhy je vhodné doplňovat například ovoce spíše v podzimních měsících, kdy si želvy vytváří energetické zásoby na zimu. Překvapivě však platí pravidlo: čím druh dorůstá do větší velikosti, tím více vlákniny (trav, tvrdých bylin atd.) potřebuje ke zdravému růstu a životu, protože jinak je jejich vývoj příliš rychlý a snadno dochází k deformacím krunýře.

I želvy však čas od času prostě potřebují změnu. Budete překvapení, pokud náhodou ponechá kočka ve vašem výběhu zapomenutou myš nebo se zde vykálí pes.

Silnice neláká želvy jen vyšší teplotou asfaltu za chladného rána. Je to překvapivě i důležitý zdroj bílkovinné potravy. Tato asi pětiletá samička si právě pochutnává na zbytku rozjeté žáby. Je vidět, že prakticky každý druh želv se ve svém přirozeném prostředí může dostat k živočišným bílkovinám. Důležité však je, v jaké formě a jak často je pro ně tato strava dostupná. Želva zelenavá, Řecko, 2009.

Zejména mladé želvy a jedinci krátce po zimování si touto potravou nejen doplňují zásoby, ale obnovují si také bakteriální flóru v zažívacím ústrojí. Nehledě na to, že natrávená potrava je pro ně zdrojem dalších vitamínů, které samy peristaltikou svých střev nejsou schopny z potravy získat. Ale pozor, taková potrava je nejen pro většinu lidí tžv. nechutná, ale může obsahovat i značné množství parazitů.
Zatímco v létě živočišnou potravu některé želvy až usilovně odmítají, jsou období, kdy jim příjde velmi vhod. Nepohrdnou proto třeba slimákem, žížalou nebo třeba několika granulemi pro kočky. Nároky na bílkoviny jednoduše stoupají se zmenšující se velikostí druhu, a to v následující řadě: želva vroubená (Testudo marginata), želva žlutohnědá (Testudo graeca) a želva zelenavá (Testudo hermanni). To bychom měli zohlednit i při jejich krmení v zajetí. Takže zatímco u „marginát“ živočišnou potravu téměř opomíjíme, želvu zelenavou potěšíme touto laskominou v podobě kousku masa, mrtvé kobylky nebo několika granulí třeba i jednou za dva týdny. Vyvarujte se však striktně takových potravin, které v přírodě nejsou pro želvy dostupné (např. mléko, vejce, jogurty, uzeniny a jiné slané masné výrobky atd.). Současně mějte na paměti, že častý příjem bílkovin může u zvířat vyvolat podobné zdravotní problémy jako u lidí. Jako náhradní zdroj bílkovin lze vřele doporučit také tablety pivovarských kvasinek zakoupené v lékárně nebo kvasnice, všeho však s mírou.    

Dalšími doplňky želví potravy mohou být kupované granule. Prakticky všechny u nás nabízené druhy této stravy lze po nějaký čas bez problmů používat (granule firem Reptilix, T-REX, Kaytee, Sera, Vita tera, Tropical, Agrobs atd.). Želvy si na ně rychle zvykají a některé žerou s velkou chutí. Pokud granule jednoho výrobce samostatně odmítají přijímat, stačí do něj přidat granule jiného druhu.
Ale pozor! Želvy po granulích pěkně přibírají (neplatí pro Reptilix a Agrobs) a mláďata často až nekontrolovaně rostou, takže je lze doporučit pouze jako doplňkovou potravu. Platí patrně i to, že čím více želvám granule chutnají, tím více bílkovinných extrudátů obsahují. Při krmení granulemi si uvědomte, že želva dostává jen sušenou potravu a v takovém případě potřebuje navíc značné množství vody.

Na závěr této kapitoly se zmíníme o ožehavém a často náruživě diskutovaném tématu, kterým je obyčejný salát. Jako velmi chutnou stravu jej želvy přijímají s velkou radostí. Na jaře může velmi dobře pomoci rozkrmit přezimovaná zvířata, protože obsahuje velké množstvi vody. Na druhou stranu však obsahuje oproti jiným druhům potravy jen malý podíl vápníku, a navíc poměr vápníku a dalšího důležitého biogenního prvku, tedy fosforu je nevhodný pro každodenní krmení. Mají-li želvy správnou stravu, je salát jako doplněk řekněme 1x týdně velmi užitečný. Pokud je však krmíme převážně pouze salátem (jako se to obvykle dělalo dříve), po čase začnou strádat a tuto potravu dokonce víceméně odmítat.
Složení salátu - proteiny 0,9 g, karbohydráty 2,9 g, tuk 0,9 g, vláknina 0,5 g, fosfor 22 mg, vápník 20mg, železo 0,5 mg, sodík 9 mg, potassium 175 mg, vitamín A 330 iu, B1 0,06 mg, B2 0,06 mg, B3 0,3 mg, B6 0,005 mg, kyselina listová 10,3 mg, vitamín C 6 mg, vitamín E 0,5 mg.

Nevhodná potrava
veškeré citrusové plody, rebarbora, špenát, šťovík, řepa, rdesno, švestky, blumy, višně, rajčata obsahují kyselinu šťavelovou a kyselinu citrónovou. Tyto kyseliny naopak vyvazují z organismu vápník nebo zabraňují jeho vstřebávání tak, že jej vážou do nestravitelného komplexu a odvádí ho spolu s močí ven z těla.

Doplňky potravy
Želvy konzumují občas i věci na první pohled nestravitelné: kamínky nebo hlínu. Půda obsahuje některé důležité minerální látky, které v jiné potravě chybí, přičemž se touto tzv. geofágií zabývá i mnoho jiných živočišných druhů. Je to tedy projev určité nevyváženosti stravy, kterou zvířatům nabízíte. Želvám s největší pravděpodobností chybí zdroj vápníku, což je to pro želvy velmi významný prvek. Jeho spotřeba je zejména v jarním období zcela enormní. S každou snůškou se dospělá želva zbaví asi 10-15 g vápníku jen ve skořápkách nakladených vajec, nehledě na to, že vápník musí být hojně zastoupen i přímo ve vaječném obsahu. K tomu, aby zvláště samice zvládly zásobit své tělo jeho dostatečným množstvím, musí být vápník hojně zastoupen v potravě zvířat. Na druhou stranu opět není vhodné dávkovat zvířatům tento prvek svépomocí, protože jeho velké koncentrace by mohly vést třeba k zasolování organizmu a zatěžování ledvin. Navíc nároky samců a samic se různí. Proto hezky ať si každý jedinec svoji porci vápníku najde sám.

Každá snůška vyžaduje redislokaci obrovského množství vápníku v těle samice. Proto asi 14 dnů před snůškou spořádají mezi žrádlem i několik slepičích skořápek nebo velké hroudy vápenaté omítky. Želva žlutohnědá, 2008.

V oblastech, kde se želvy přirozeně vyskytují, je většinou vápník v půdě zastoupen mnohem hojněji než v našich středoevropských podmínkách. Proto je dobré opatřit si do výběhu například hromadku tzv. vápencové prosívky (jemného prachu a drobných kamínku vznikajících při třídění kamene v lomu), dobře a dlouho na vzduchu odvětrané hašené vápno, hrst staré zpuchčelé omítky nebo alespoň hromádku skořápek či drcených kostí. A nejlépe je kombinovat či postupně střídat všechny tyto zdroje. Pak můžete mít jistotu, že želvy tuto neobvyklou potravu konzumují vždy právě v takové míře, která je jim prospěšná.

Konzumace starého vyvětraného vápna (hašené vápno, hydrát), tedy koncentrát uhličitanu vápenatého.

S příjmem vápníku úzce souvisí také dostatek vitamínů, a to zejména vitamínu A a D3, které jsou přirozeně obsažené například v živočišné potravě. Pokud želvy chováme alespoň polovinu roku v dosahu přímých slunečních paprsků, které neprocházejí sklem, a jsou krmeny co nejrozmanitějšími druhy potravy, nepovažujeme dodávání vitamínů přes léto za nezbytné. Nicméně na podzim, na jaře a u nezimujících želv především v zimě považujeme především u mladých želv podávání vitamínů za potřebné. Vitamín A obsahuje řada vhodných druhů rostlin a vitamín D3 můžeme dnes částečně nahradit umělým zdrojem UV záření
Nedostatek těchto vitamínů se může projevit odlupováním staré kůže, postupným měknutím krunýře, ztrátou vitality a chuti k jídlu a jejich dlouhodobý akutní nedostatek zákonitě končí smrtí zvířete. Nebezpečné může však být také předávkování. Zatímco přirozené zdroje vitamínů předávkovat prakticky nelze, při nadměrném použití umělých vitamínových preparátů můžeme být časem také nemile překvapeni. Doporučujeme proto co nejvíce kombinovat jak přirozený tak umělý zdroj těchto vitamínů.

Z minerálů a především jako nezbytný doplněk vápníku, používáme výhradně nadrcené vaječné skořápky.

Celoročně nabízíme i sépiovou kost, která nemá sice správn poměr Ca:P, ale obsahuje další užitečné soli a minerály.

Je pro suchozemské želvy důležitá voda?
Na internetových diskuzích často probíranou součástí péče o želvy je jejich potřeba vody. V přirozených podmínkách nemají želvy mnoho příležitostí se napít nebo vykoupat, a tak se snaží ztrátě vody vyhnout například tím, že měkké části těla zahrabou do hlíny.

Červencová vedra se želvy snaží přečkat zahrabány v půdě ve stínu stromů. Želva žlutohnědá, Řecko, 2009.

Ve venkovním výběhu je možné mít mělké jezírko, ale želvy stagnující vodu nepijí. Spíše využívají potravu pokrytou ranní rosou a veskrze za horkého počasí milují kropení výběhu hadicí. Tehdy se samci ochotně páří. Dospělým želvám proto stačí přijímat nárazově vodu ve vodnatém ovoci (například ve slupkách melounů).
Daleko větším problémem je dostupnost vody v teráriu. Máme-li v místnosti o teplotě 20 °C vzduch o vlhkosti 50 % a tento vzduch se dostane pod žárovku v teráriu, kde se ohřeje na 40 °C, klesne relativní vlhkost vzduchu na pouhých 17 %. A to je vlhkost, se kterou se nesetkáme ani na vyprahlé poušti. Želva, která je sušená čtrnáct hodin denně v takovýchto podmínkách, potřebuje opravdu hodně vody. A tak ani průběžné pití z misky nemůže krýt potřebu mláděte, které strádá a patrně dlouho nepřežije. Každý mladý jedinec do dvou let věku by měl mít možnost se zahrabat v nočních hodinách do vlhkého (až mokrého) substrátu, kde celým povrchem těla nasaje vodu. Částečně pomůže také pravidelné koupání v mělké vodě a rosení, které imituje déšť. Mají-li želvy potřebu se napít, vysávají kapky ze skla, kamenů a substrátu.
Některé druhy želv mají na přítomnost vody ve výběhu a vlhkost substrátu značně velké nároky. To nepřekvapí u druhů z lesních porostů tropických oblastí (např. rod Kinixis či Geochelone carbonaria). Ale i třeba želva pardálí (S. pardalis), ač její výskyt zasahuje hluboko do  pouště Kalahari, velmi ráda a často pije. Zpočátku jsem tuto jejich potřebu podceňovala. Mláďata koupala každý druhý den, poctivě rosila a v noci držela ve vlhku. Želvy mi přesto ukázaly, že i přesto to není dost, a snažily vypít i z orosených stébel trávy každou kapku. Od té doby mají pardálky vodu k dispozici neustále a takřka neuplyne den, aby se tam nechodily vykoupat nebo napít.
Samostatnou kapitolou jsou mláďata, která na dehydrataci reagují velmi citlivě. Jedním z důvodů, proč se mláďata sluní a aktivují jen krátce, je právě rychlá ztráta tekutin na Slunci  nebo pod lampou. V každém teráriu musí být proto kromě suché a teplé zóny i chladnější a vlhký (občasně až téměř mokrý!) kout, kam se želva zahrabe. Na druhou stranu přijímají mladé želvy vodu snadno celým povrchem těla, takže k dostatečnému přísunu tekutin jim stačí noční nebo téměř celodenní pobyt ve vlhkých pilinách či ve vlhkém bukovém listí. Miska s vodou je proto jen zbytečným potenciálním zdrojem infekce.

Vhodná potrava - byliny, keře


Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale) - foto
Zásobním cukrem je inulin, namísto u rostlin obvyklého škrobu. Dále obsahuje mimo jiné hořčiny taraxacin a taraxasterin, třísloviny a fytoncidy. Pampeliška je taxonomicky těžce zařaditelná, existuje obrovské množství druhů a poddruhů. Pro želvy jsou vhodné všechny, listy, květy i kořen. Pampeliška je v našich podmínkách alfou a omegou chovu želv, základní potrava krmné dávky. Skvělý poměr Ca a P. Dá se říci, že v případě nouze nebude želva kratší časový úsek příliš trpět monotónní stravou tvořenou pouze pampeliškami a jitrocelem.

Semena lze objednat u firmy Planta naturalis.

Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) - foto
Obsahuje cholin, acetylcholin, tyramin, histamin, betain a jeho ester acetylcholin, saponiny, sirné látky, třísloviny, flavonový glykosid diosmin a velké množství minerálních látek.
Při předávkování dochází k otravám, projevujícími se obrnou centrálního nervstva (u člověka).

Penízek rolní (Thlaspi arvense) - foto
Obsahuje dráždivý glukosimulát sinigrin, přesto je možno jej v menší míře zkrmovat.

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) - foto
Obsahuje slizové látky, semena obsahují slabě jedovatý sucubin. Listy obsahují fenolické kyseliny, irinoidní glykosidy (aucubin), fenylethanoidy, slizy, flavonoidy, tříslové kyseliny, kumariny, minerální látky (kys. křemičitá, zinek, draslík). Používá se na kašel, antimikrobiální účinek. Pro želvy velmi doporučovaná bylina, stejně jako všechny ostatní jitrocele. Měla by se považovat za základní rostlinu krmné dávky.

Semena lze objednat u firmy Planta naturalis.

Jitrocel prostřední (Plantago media) - foto
Podobně jako j. kopinatý, ale nižší obsah účinných látek.

Jitrocel větší (Plantago major) - foto

Ptačinec prostřední (Alsinula media) - foto
Obsahuje saponin, vysoký obsah vit. C.

Řebříček obecný (Achillea millefolium) - foto
Obsahuje silice (azulen), alkaloid, flavony, hořčiny a třísloviny.

Heřmánek pravý (Matricaria recutita) - foto
Léčivá rostlina, obsahuje silice, především v květech.

Sedmikráska obecná (Bellis perennis) - foto
Květ sedmikrásky obsahuje především saponiny, dále třísloviny, hořčiny, sliz, organické kyseliny, flavonoidy, minerální látky, v malém množství také silici a inulin.

Hluchavka bílá (Lamium album) - foto
Obsahuje zejména slizy, až 10 % tříslovin, kyselý saponin, flavonové glykosidy, malé množství silice, cholin a další biogenní aminy. Podobný obsah látek mají květy i listy.

Hluchavka nachová (Lamium purpureum) - foto
Při chemickém rozboru této rostliny můžeme najít slizovité látky, katechinové třísloviny, cholin, silice, alkaloid stachydrin, flavonoidy, biogenní aminy, aponin, organické kyseliny a glykosid. V nati je méně účinných látek, navíc však obsahuje minerály a stopové prvky. Pro želvy vhodná stejně jako hluchavka bílá.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) - foto

Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) - foto
Skot se kopretině na pastvě obvykle vyhýbá a konzumuje ji pouze v případě nátlakové pastvy, kdy nemá možnost výběru jiných druhů. Příčinou jsou siličnaté buňky a kanálky kopretin obsahující flavonové glykosidy a anthokyanový glykosid chrysanthemin. Zajímavé přitom je, že tyto látky nevadí koním, ovcím a kozy je dokonce vyhledávají. Kopretiny se dále vyznačují nízkým obsahem živin a rychlou lignifikací.

Opletník plotní (Calystegia sepium) - foto
Rostlina obsahuje silně projímavou pryskyřici, třísloviny a látky gumovité. Povzbudivě působí na hladké svalstvo. Řadí se mezi drogy, které zrychlují střevní peristaltiku a zvyšují vylučování žluči. Želvy ho žerou, ale jen občas a ne ve velkém množství, nedoporučuji ho používat jako hlavní krmivo ale pouze občas přidat v malém množství.

Svlačec rolní (Convolvulus arvensis) - foto

Jahodník obecný (Fragaria vesca) - foto
Listy obsahují třísloviny. Čerstvý plod jahody obsahuje okolo 9 % sacharidů (fruktózu a glukózu), kyselinu citronovou a jablečnou, pektiny, třísloviny, flavonoidy, vitamíny skupiny B, vitamín C, karoten (provitamin A), silice, aromatické estery, soli fosforu a mikroprvky (železo, měď, chrom a mangan). Listy obsahují třísloviny, vitamín C (do 380 mg%), stopy alkaloidů, glykozid fragarin, flavonoidy aj. Hodnotnější jsou divoké jahody.

Jahodník trávnice (Fragaria viridis)
Obsahuje vit. A, B, C, minerální látky (plody i Fe), pektidy, třísloviny (list 5%, kořen 10%), cukry. Protizánětlivý.

Ostružiník skalní (Rubus saxatilis) - foto
Listy obsahují třísloviny, flavony, organické kyseliny, cukry, stopy silice a řadudalších látek a plody cukr, pektin, anthokyany a organické kyseliny. Jako krmivo je vhodnější používat listy, plody výjimečně nebo raději vůbec ne. Plody jsou dost energeticky výživné.
Jedna z mála rostlin u nás, která zůstává zelená i přes zimu. Máte-li listy ostružiníku k dispozici, je nanejvýš vhodné jimi zpestřit stereotypní zimní stravu.

Maliník obecný (syn. Ostružiník maliník) (Rubus ideaus) - foto
Třísloviny, vitamín C, minerální soli a pektiny se slizem. Považuji ho společně s ostružiníkem za kvalitní doplněk želví stravy.

Borůvka (Vaccinium myrtillus) - foto
Vhodná jako doplněk, listy i plody. Nicméně vzhledem k obtížnější dostupnosti vhodná jen jako občasný doplněk.

Bez černý (Sambucus nigra) - foto
Léčivá rostlina,  listy obsahují silice. Bobule vitamín C a A. Pro želvy vhodný doplněk, nicméně je dost aromatická.

Mochna husí (Potentilla anserina) - foto
Obsahuje katechinové třísloviny (asi 2%), flavonoidy, tormentol, hořčiny, organické kyseliny, cholin, pryskyřici, sliz, vitamín C, lithium a dosud neznámou látku utišující křeče, v oddenku pak mastné kyseliny, minerální látky, tormentol aj. Vhodná, želvami dobře přijímaná v menším množství.

Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) - foto
Obsahuje flavonoidy, saponiny, třísloviny a další účinné látky. Semena divizny jsou jedovatá. Želvy ji přijímají sporadicky, listy jsou trochu chlupaté. Vhodné jako doplněk.

Kostival lékařský (Symphytum officinale) - foto
Obsahuje slizové látky, silice, třísloviny, alkaloidy symphytocynoglossin a jeho štěpný produkt konsolicin, intermedin a acetylintermedin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytyn, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin, škrob, triterpeny, aminokyseliny, pryskyřice, cholin aj. Opět možné použít jen jako doplněk a to vzácněji.

Podběl lékařský (Tussilago farfara) - foto
Květy obsahují sliz, flavonoidy, karotenoidy, triterpeny, pyrrolizidinové alkaloidy. Listy obsahují sliz (6-10 %), stejné alkaloidy jako květy. Pyrrolizidinové alkaloidy jsou ve vyšších dávkách toxické. Proto dobré sem tam nějaký květ na jaře neuškodí ale nedoporučuji krmit ve větších dávkách.

Locika kompasová (Lactuca serriola) - foto
V oblastech se silným výskytem patří mezi nebezpečné plevele, její význam v současnosti narůstá. Snižuje kvalitu píce a ohrožuje zdraví zvířat (jedovaté hořké mléko a silně dřevnaté lodyhy s ostnitými listy). Nicméně želvy ji velmi ochotně a rády konzumují, podle mě je pro želvy neškodná i ve větším množství. Přesto bych to nedoporučila jako jednostrannou hlavni krmnou bylinu.

Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) - foto
Obsahuje kyanogenní glykosidy (lotaustralin, lotusin, fasolunatin), někdy se v populaci vyskytují rostliny se zvýšeným obsahem těchto toxinů, které mohou být jedovaté pro hospodářská zvířata. V malém množství želvám nedělá problém.

Chrpa luční (Centaurea jacea) - foto
Složení jsem nezjistila, pravděpodobně bez problémů zkrmitelná, listy i květ pokud ji želvy budou přijímat.

Jetel prostřední (Triforium medium) - foto
Perspektivní pícnina, vhodný pro želvy.

Jetel luční (Triforium pratense) - foto
Důležitá pícnina bohatá na bílkoviny. Poddruhy pratense (jetel luční pravý) a sativum (jetel luční setý) jsou využívány jako léčivé rostliny, nejlépe květenství červená, případně bílá.
Droga obsahuje glykosidy, třísloviny, flavonoidy, barviva, fenolické látky, pryskyřice, silice, tanin a flavonové substance pratol a pratensol.
Užívá se proti průjmům, při bronchitidě, revmatismu, na oteklé lymfatické žlázy a při cukrovce, zevně pak ve formě koupelí jako kožní dezinfekce.

Sadec konopáč (Eupatorium cannabium) - foto
Mezi hlavní obsahové látky patří glykosid eupatorin, terpenické silice, flavonoidy, seskviterpenové laktony a množství dalších sloučenin. Byl prokázán antivirový a antirevmatický účinek, někdy dokonce kancerostatický. Obsahuje velké množství látek, nicméně obsahuje také alkaloidy, které mohou negativně působit na jaterní činnost.

Pcháč bahenní (Cirsium palustre) - foto
Pro želvy vhodný, doporučila bych spíš pro starší želvy, pro mladší má hodně pichlavé listy a ne všechny ho přijímají.

Bodlák nící (Carduus nutans) - foto

Chrastavec rolní (Knautia arvensis) - foto
Obsahuje třísloviny, silice, minerální látky, tanin, mastný olej a další látky, z chemického hlediska však není droga detailně prozkoumána.
Podporuje látkovou výměnu, působí svíravě a mírně močopudně, mírně zvyšuje hladinu krevního cukru.

Vikev ptačí (Vicia cracca) - foto
Cenění pícnina, želvy ji mají velmi rády.

Vikev plotní (Vicia sepium) - foto
Také ceněná pícnina, želvám chutná.

Růže šípková (Rosa canina) - foto
Tato růže je vhodnou potravou pro želvy. Zkrmujeme listy, plody (jedině u růže šípkové - šípky), květy jsou také možné použít. Pozor na šlechtěné růže v zahradách, mohou být ošetřované postřiky proti mšicím.

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) - foto
Nemám ho jako potravu vyzkoušený, předpokládám ale, že je vhodný a to jak zkrmování listů, tak plodů.

Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) - foto
Velmi vhodné krmivo. Želvy raději přijímají z ibišku květy jak listy. Vhodné jsou nejen ibišky venkovní, ale také domácí. Opět platí opatrně s kupovanými, mohou být ošetřeny postřikem.

Mléčka zední (Mycelis muralis) - foto

Listy a plody vína (Vitis vinifera) - foto

Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) - foto

Mák vlčí (Papaver rhoeas) - foto

Hrachor černý (Lathyrus niger) - foto

Svízel přítula (Galium aparine) - foto

Kakost luční (Geranium pratense) - foto

Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) - foto

Vhodná potrava - stromy

Viz. Jabloň a hrušeň.

Lípa malolistá (Tilia coradata)
Vhodné listy, také jako doplněk stravy. Želvy ale listy stromů přijímají sporadicky.

Vhodná potrava - plody

Zimní krmení nezimujících želv

Kolopejka (Kalanchoe blossfeldiana) - foto
Její domovinou je Madagaskar, místo výskytu mnohých suchozemských želv. Vhodná především v zimě jako zpestření stravy, velmi vhodná pro S. pardalis a madagaskarské želvy. Je vhodné koupit kalanchoe v obchodu s květinami a nechat ji nějakou dobu doma, ostříhat velké listy (ty rychle nahrazuje menšími zelenými lístky), zalévat vodou, nehnojit. Po nějaké době (odhaduji tak měsíc, pokud neznáme původ rostliny a existuje možnost hnojení a postřiků) je možné bez problémů zkrmovat. Kalanchoe je možné ostříhat úplně, zase obroste a ještě vám na jaře může vykvést. Přes léto ji nechávám růst, zalévám jen vodou. Zkrmovat můžeme listy i květy. Kalanchoe je víc druhů, je podle mě možné použít jako krmivo prakticky jakokoliv kalanchoe.

Vánoční kaktusy (Schlumbergera, Zygocactus, Epiphyllum) - foto
Vánoční kaktusy pocházejí z deštných pralesů ze Střední a Jižní Ameriky a z Brazílie.
Jsou velmi vhodné jako krmivo přes zimu, pět jak listy tak květy. Při pěstování a koupi kaktusu na krmení želv platí stejné zásady jako u kalanchoe a ostatních kupovaných rostlin. Mladé listy kaktusu želvy přímo milují.

Netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera, Sempervivum globiferum) - foto
Většina netřesků je vhodná pro zkrmování. V zimě ale bývá netřesků nedostatek a pomalu dorůstají.

Rozchodník (Sedum ssp.) - foto

Pekingské zelí - foto
V přírodě nebylo nikde nalezeno divoce rostoucí, proto se předpokládá, že se jedná o spontánního křížence zelí čínského a vodnice. Přes zimu alfa  a omega krmení želv. Přesto ho nedoporučuji zkrmovat celou zimu jako jednostrannou stravu. Je nutné ho doplňovat všemi dostupnými druhy potravin.

Ostružiník
Jedna z mála rostlin u nás, která zůstává zelená i přes zimu. Máte-li listy ostružiníku k dispozici, je nanejvýš vhodné jimi zpestřit stereotypní zimní stravu.
Více viz výše.

Granule T-REX
V zimním období je možné želvám přilepšovat i uměle vyráběnou granulovanou potravou určenou specielně pro býložravé želvy. Na doporučení zkušeného chovatele se držím granulí T-Rex. Želvy si na granule zpočátku zvykají pomalu, nicméně po nějaké době jim dávají přednost před vším ostatním. V zimním období granulemi nešetřím. Stejně tak přidávám na podzim a na jaře, želvy je rády přijímají a přibírají po nich. Nicméně naopak v létě, když je dostatek zeleného krmiva granule nepřidávám vůbec nebo jen velmi zřídka. V zimním období jimi posypávám každou krmnou dávku v počtu zhruba 6 až 10 granulí na želvu. Granule vlhčím, někdy k nim přidávám i vitamíny.

Granule Reptilix
Vysoce vláknité pelety navržené pro uspokojení nutričních potřeb želv s přídavkem vitamínů. Zlepšují vitalitu a imunitu. Obsahují deriváty rostlinného původu, cereálie, extrakty zeleninových proteinů, semena, minerály. Podávejte přiměřené dávky v dostatečném množství. Granule by měly být 80% denního příjmu želvy. Tím dodáte vašim želvám správné množství vitamínů a minerálů pro jejich správný růst. Přikrmujte čerstvou zeleninou a ovocem, nezapomeňte na vodu. Granule se podávají namočené, větší želvy je žerou i suché. Nespotřebovanou krmnou dávku na konci dne odstraňte.

Sušené byliny Agrobs a spol.
Po celý rok se snažíme želvy přikrmovat i kupovanou směsí sušených bylin určených pro býložravé plazy (Agrobs, Herb mix, Heucobs). Jedná se o velmi důležitou složku potravy, i přeston, že ho želvy poměrně nerady přijímají. Hodně zvlhčenými bylinami tedy posypáváme jinou potravu (kalanchoe, pekingské zelí apod.).

Opuncie (Opuntia ssp.)
- foto
- nutriční vlastnosti

Mgr. Lubomír Tichý, Ph.D.
Jana Skřivánková, DiS
Ing. Marek Šenkeřík