Máte problém s pomalým růstem malé želvy, průjmem, měknutím a v nejhorším případě úmrtím želvy?

Reaguji na nesčetné dotazy týkající se pomalého růstu mláďat, a to jak evropských, tak také exotických želv.
Společným symptomem bývá udáván průjem. Vyšetření na parazity je vesměs negativní,  maximálně prokáže přítomnost běžně neškodných, při dobrém zdravotním stavu zvířete nepatogenních organismů.

Želvy chovám a odchovávám již pár desítek let a s obtížemi tohoto druhu jsem se samozřejmě setkal. Příznaky byly vesměs  obdobné. V závěru života želvička změkla, dalo by se říci, že byla úplně gumová. Nezasvěcený by tenhle stav přisoudil nejspíš rachitidě. Želva prostě žere, ale je často spavá a má průjem. Verdikt několika veterinárních institucí, u kterých jsem nechal dělat rozbory, zněl jednoznačně: nedostatečná výživa. A brzy mně bylo jasné,  kde je asi problém. Když želva žere, má průjem a často pije, nemůže z potravy nic využít a spotřebovává vlastně sama sebe. Celý problém je zřejmě způsobený příliš vysokou teplotou při chovu.

V minulých letech jsem taky v teráriích používal  malé výbojky jako Bright Sun apod. Přestože byly podle mého názoru umístěny dostatečně vysoko, nebyl jsem schopen teplotu snížit pod 35°C.  Proto jsem všude začal používat  25W žárovky a UV zářivky. Podle mých zkušeností se teplota obecně doporučovaná v chovech nedá paušalizovat na mláďata. Želva vážící pár gramů se pod tepelným zdrojem přehřeje rychle i do hloubky těla, čímž dojde k narušení trávení. Potrava ve střevech zkvasí a dojde k průjmům a časem k chronické gastritidě. V přírodě se mláďata na přímé slunce dostávají jen ojediněle. Převážně žijí skrytě, nebo se líhnou do příznivějších klimatických podmínek (u velkého množství druhů dochází k inkubaci v závislosti na období dešťů). I dospělé želvy se v mých chovech v létě nevystavují dlouhodobě přímému slunci při teplotě nad  30°C ve stínu. Např. Geochelone elegans, v literatuře popisovaná jako velmi choulostivá, je nejaktivnější ve výběhu při slunečném počasí s teplotou okolo 20°C ve stínu. V souvislosti s její uváděnou „choulostivostí“ pak mnozí chovatelé podléhají dojmu, že je nutné takové želvičce pořádně zatopit, čímž se dostáváme do začarovaného kruhu přehřátých mláďat.

Doporučuji tedy zásadně držet teplotu pod zdrojem v rozmezí  30-32°C. Jestli je chováme na hoblinách nebo na jiných substrátech je už v podstatě jedno. Důležitá je vlhkost a možnost kontroly trusu, UV záření a  přísun vápníku. Pokud dodáváme do krmiva přípravky s AD3, UV záření není v prvním roce nutné. Se vzrůstající hmotností se pak zvyšuje i termoregulace želviček a tudíž i jejich odolnost vůči okolním teplotám.

Zdeněk Přikryl